Jeho odchod vehnal lyžařským milovníkům slzy do očí, bohatý švédský mecenáš ho chtěl na svazích udržet tučným úplatkem. Marně. Slavný švýcarský sjezdař Didier Cuche je pevně rozhodnutý, s lyžováním definitivně končí. Vyučený řezník s pevnou vůlí a železnou psychikou už o další show na bílých svazích nestojí.
"Chci odejít s pocitem, že jsem zdravý, stále fit. To rozhodnutí se nezrodilo přes noc," oznámil chystaný konec Cuche v lednu před startem slavného sjezdu v Kitzbühelu. Ten předtím čtyřikrát vyhrál a dva dny po tiskové konferenci, která rozesmutnila lyžařský svět, přidal na drsném Hahnenkammu pátý triumf. To nikdo jiný v historii nedokázal.
V tu chvíli odstartovala mise, jejímž cílem bylo jediné: přesvědčit Cuche, aby své lyžáky do sklepa ještě nezavíral. V čele snahy o pokračování kariéry slavného sjezdaře stál švédský magnát Johan Eliasch, šéf lyžařského obra Head. Ten nabídl Cuchemu za další rok ve Světovém poháru milion euro (asi 24,5 milionu korun). Jenže neuspěl.
V sedmatřiceti letech Cuche cítil, že je čas s létáním po strmých svazích přestat. A svou veleúspěšnou kariéru zakončil sjezdem v rakouském Schladmingu, kde vyvrcholil Světový pohár. Tleskali mu všichni, i soupeři, kterým dlouhá léta jeho odhodlání a pevná vůle naháněly strach.
Z řezníka lyžařským králem
Nekompromisní přístup Cuche a tvrdá snaha uspět možná pramenily i z povolání, kterému se vyučil. Jako mladý totiž úspěšně složil řeznické zkoušky a na náročnou práci nezanevřel. Například loni se k řemeslu vrátil ve švýcarském městečku Dombresson, kde v tamějším řeznictví pomáhal kamarádovi s rozjezdem jeho nového podniku.
"Už jsem zapomněl všechny recepty na výborné klobásky a ani vlastně netuším, jak oddělit filet, abych ho nepokazil," svěřil se tehdy se smíchem Cuche. Práci s nožem ale rychle přivykl a brzy si prý počínal suverénně. Opravdovým suverénem byl ale především na sjezdovkách.
Olympijské stříbro z Nagana, zlato, bronz a dvě stříbra z mistrovství světa nebo jednadvacet triumfů v závodech Světového poháru - tak vypadají otisky jeho lyží do profesionálního sněhu. Navíc, už minulý rok se stal nejstarším sjezdařem historie, který vyhrál závod Světového poháru.
V budování mozaiky lyžařských triumfů Cuchemu nezabránila ani početná zranění. Vždycky se dokázal zotavit, nabrat síly a v parádní formě se vrátit. Pevné nervy ukázal už v osmnácti letech, kdy si na svahu způsobil ošklivou zlomeninu kotníku. Tehdy mu z nohy trčela část kosti, on si ji ale vlastní rukou zatlačil zpět.
Při svém posledním sjezdu se už ale Cuche především bavil. Oblékl se v retro stylu, závodní lyže vyměnil za stařičká "prkénka". Diváci i soupeři mu tleskali, děkovali. Pomalu projížděl tratí, kvůli pravěké výbavě se nevyhnul pádům. V cíli pak naposledy vykopl lyži a ukázal vrtuli, která jej proslavila. A pak definitivně vzkázal: "Lyžování miluji, ale vím, že už nemám motivaci dělat všechny věci, které jsou k závodění nutné. Je čas odejít."
PODÍVEJTE SE, JAK SE DIDIER CUCHE LOUČIL S BÍLÝMI SVAHY
