V létě si biatlonista Michal Šlesingr tradičně užil adrenalin a v úvodu sezony naznačil, že před před dalšími starty může být klidnější. V nedělní smíšené štafetě v Östersundu ukázal přesnou střelbu i rychlý běh a svůj úsek zvládl výborně, což je pro něj tou nejlepší motivací do dalšího závodu.
Třiatřicetiletý Šlesingr vstoupil do patnácté sezony ve Světovém poháru. Nerad říká konkrétní cíle a měl jen jedno přání. "Snad navážu na předminulou sezonu. Ta loňská byla taková nemastná neslaná," řekl biatlonista, který po minulé zimě skončil v hodnocení SP osmnáctý, zatímco o rok dříve byl osmý.
Stříbrný medailista ze sprintu a bronzový z vytrvalostního závodu z mistrovství světa v Anterselvě v roce 2007 přiznal, že po letech v přípravě už je složité hledat zásadní změny. "Není nic jednoduchého. Ale když vidím, že mě to někam posune, je to výzva," řekl člen zlaté smíšené štafety ze šampionátu v Kontiolahti 2015.
Motivace bojovat na trati a na střelnici sám se sebou a se soupeři mu nechybí. "Vlastně každý povedený závod mě dál motivuje," řekl a dodal, že vždycky záleží na rozpoložení. "Když se mi bude jezdit špatně, budu strhaný i z tréninku jako kůň, tak mě to bavit nebude. Když vidím, že mě ten trénink posouvá, a mám před sebou vidinu úspěšných závodů, tak je to výzva a motivaci mám," řekl biatlonista.
Přestože jezdí Světový pohár od 20 let, ráno před závodem na sobě nepozná, jakou má formu. "Málo dám na své pocity, to by spíš řekl trenér," řekl muž přezdívaný Boušek. "Někdy se cítím dobře a závod mi nevyjde. Nebo si říkám, co budu na trati dělat, a ve finále pak zajedu velmi slušně," uvedl. Nedokáže tak říct, jak dopadne první individuální závod sezony, čtvrteční dvacítka ve Švédsku. "Uvidíme," řekl jen.
Zdraví až na prvním místě
Především chce zůstat zdravý. Už několikrát totiž srazila jeho naděje nemoc. "Jsem na sebe pečlivější než dřív a držím," prohlásil. Více se otužuje a podle trendu zařazuje častěji ledovou vanu. "Takže doufám, že to třeba něčemu pomůže," podotkl.
Nebyl by to Šlesingr, kdyby si v létě nedal něco adrenalinových sportů. Absolvoval několik skoků base jumpu ze skály. "A u Mělníka jsem zkusil nížku, skok z vysílače vysokého 156 metrů. Trošku jsem se zabavil, ale času bylo málo," litoval a popsal, co ho na nebezpečí láká: "Hlavně ten adrenalin. Vyhledávám svůj strach a rád ho překonávám. Pokaždé mám nahoře strach a respekt a to je na tom právě to hezký. Po každém skoku se vyplaví hormony, přijde euforie a připadám si živější."
Zatímco na skále má před skokem strach, na startu závodů prožívá jiný pocit. "Tam nejde o život. Je tam určitý stres, protože chci podat dobrý výsledek. Trochu řekněme obava, aby to vyšlo, ale je to jiná obava, než když stojíte na skále," řekl.
Strach při skocích má nejen on, ale i jeho manželka Petra. "Přišla tomu na kloub, že jsou pro mě tyhle věci důležité. A ona dělá také různé věci," řekl Šlesingr, jehož žena se zase ráda potápí. "Já mám o větší respekt z vody než ze vzduchu."
Od léta navíc Šlesingrovi vlastní koně. "Manželka dříve jezdila hodně, vlastně celou základku, a pořád jí to k nim táhlo. Tak jsme se rozhodli, ona se rozhodla, že si pořídíme koně. Jmenuje se Miami, my jí ale říkáme Mája," řekl Šlesingr o koni plemene hafling, na kterém jezdí on i dcera Viktorie. "Z koně nemám strach, ale respekt," dodal.
