Během víc než roku od svého propuštění z vězení je vědec Hu Zhicheng svobodný. Může volně jezdit autem z bytu v Šanghaji do dvě hodiny vzdálené kanceláře, může chodit na akupunkturní léčbu svých chronicky bolavých zad, je svobodný... s výjimkou možnosti odletět z Číny a vrátit se k rodině v USA.
Dvakrát Hu odjel na letiště, aby nastoupil do letadla mířícího z Číny, ale pokaždé ho vrátili zpět úředníci hraniční kontroly. V Číně narozený americký občan a cenami ověnčený vynálezce automobilových systémů kontroly emisí psal policii, která ho vyšetřovala kvůli porušení obchodního tajemství, a setkal se s žalobcem, který jeho případ odložil pro nedostatek důkazů. Přesto nedostal povolení odletět - a nedozvěděl se ani proč.
"Mou prioritou je vrátit se domů a být s rodinou," řekl agentuře AP tiše a zdrženlivě vystupující Hu. "Vím, jak moc musí trpět."
Jeho případ jasně ukazuje úskalí číhající na Číňany, kteří vystudují a pracují na Západě a pak se pokusí vrátit domů a uplatnit nabyté zkušenosti na rychle se rozvíjejícím čínském trhu. Obchodní spory, které by na Západě byly předmětem občanské žaloby, se v Číně mění v případy trestního práva. Čínské společnosti si často pěstují vliv na místní činitele, a pak si mohou naklonit právní systém na svou stranu, když se něco zvrtne.
Hu i jeho manželka jsou přesvědčeni, že jsou to právě zástupci společnosti, která ho z úniku obchodního tajemství obvinila, kdo přesvědčuje úřady, aby jeho zákaz vycestovat ponechal v platnosti. Protože v Číně občas trest pokračuje, i když ho zákon velí ukončit.
Pořád vězněm
Policie ve východočínském městě Tchien-ťin, kde se spor odehrál, potvrdila, že Huův případ byl uzavřen před dlouhou dobou. Místní úřad žalobce na dotazy ohledně tohoto případu neodpovídá, stejně jako dotčená společnost Hysci (Tianjin) Specialty Materials Co. Ti shodně tvrdí, že úředníci obeznámení s případem nejsou přítomni. S ohledem na to, že neexistují žádná obvinění ani neběží vyšetřování, shodují se právní zástupci, že Hu by podle čínského práva měl mít dovoleno z Číny vycestovat.
Pro Hua celá záležitost představuje téměř tři roky trvající martyrium sestávající ze 17 měsíců strávených s 20 až 30 dalšími vězni v cele tchienťinské věznice a stejně dlouhé doby od propuštění. "I když technicky už není vězněm, prakticky pořád je. Jen jeho vězení je o trochu větší," řekl AP americký diplomat obeznámený s případem, který si však nepřál uvést jméno.
Odloučení a nejistota si už vybraly daň na něm i jeho rodině. Manželka trpí nespavostí. Dcera napsala o jeho případu esej k přijímacím zkouškám na vysokou školu. Už jako studentka Kalifornské univerzity ho v červenci navštívila v Šanghaji - jako jediná členka rodiny - a spustila internetovou petici, jež má pomoci vrátit ho domů. Syn, kterého naposledy viděl, když mu bylo 13 let, vyrůstá bez otce.
"Neviděl jsem ho tři roky. Tehdy mi sahal po prsa," řekl Hu a ukázal rukou do poloviny hrudníku. "Teď má skoro 180 centimetrů," dodal, sundal si brýle v drátěných obroučkách a odvrátil hlavu, aby skryl slzy.
"Co ode mne chtějí?"
O Huově situaci pronikla do čínských sdělovacích prostředků jen hrstka zpráv. Od svého propuštění spolu s manželkou Hong Li odmítali žádosti o rozhovory a doufali, že tiché lobbování u čínských úřadů a amerických činitelů mu pomůže k návratu domů. S narůstající frustrací však svolil k interview se zpravodajem agentury AP v jedné pekingské kavárně. "Můj život je zoufalý," řekl. "Co ode mě chtějí?"
Americké velvyslanectví v Pekingu uvedlo, že požádalo o pomoc i vysvětlení zákazu čínské ministerstvo zahraničí, plejádu oficiálních činitelů v Tchien-ťinu i celou škálu úřadů a organizací, ale s nulovým výsledkem. Případů, jako je ten Huův, je ovšem víc, uvedlo bez dalších podrobností.
