Ústav pro jazyk český spustil elektronický dotazník, zjišťuje v něm, nakolik by lidé uvítali změny v psaní velkých písmen. Právě velká písmena patří mezi nejčastější problémy, s nimiž se Češi v pravopise potýkají. Nově by se mohly v pravidlech upravit třeba názvy krajů nebo smluv. Uvedla to Ivana Svobodová, která má výzkum na starosti.
Výsledky dotazníku by měly být vyhodnoceny do podzimu, případná změna pravidel je prý ale otázka na několik let.
"My pracujeme v jazykové poradně a dotazy ohledně velkých písmen jsou nejčastější," vysvětlila Svobodová s tím, že snahou jazykovědců je upravit pravidla tak, aby odpovídala reálnému užívání jazyka.
V dotazníku tak například zjišťují, jak by respondenti napsali výrazy hotel Pyramida, kavárna U Hrnečku, nábřeží Protifašistických bojovníků nebo kupní smlouva. V druhé části ankety se badatelé ptají, jak by účastníci výzkumu chtěli psaní daných pojmenování případně pozměnit.
Vedle pravopisně správného tvaru Severní ledový oceán nabízejí třeba i varianty, v nichž začínají velkým písmenem první dvě, nebo dokonce všechna tři slova daného názvu.
Jazykovědci se také snaží zjistit, jak by se veřejnost tvářila na psaní velkých písmen v případech, kdy by mělo velké písmeno zdůraznit úctu nebo emocionální vztah, například ve větách "Byl to skutečný Génius" nebo "Byl to náš milovaný Pejsek".
Změny nejsou ústupkem hloupým
Svobodová ale odmítá, že by případné změny byly "ústupkem hloupým", aby se lidé nemuseli učit složitá pravidla. "To nemá s inteligencí nic společného," upozornila. Psaní velkých písmen je podle ní dáno konvencemi, například v angličtině je užití velkých písmen mnohem častější.
To, jak lidé určitá slova a slovní spojení nejčastěji píší, mohou nyní vědci zjistit lépe než kdy předtím díky takzvanému Českému národnímu korpusu. Tato obří databáze počítačově uložených textů a přepsaných promluv umožňuje zjistit frekvenci určitých způsobů psaní jednotlivých slov.
Naposledy se pravidla českého pravopisu měnila v roce 1993. "Je nutné je doplnit o nové pojmenovací typy," vysvětlila Svobodová. Jako příklad uvedla názvy krajů, které v té době vůbec neexistovaly, a pravidla tak psaní jejich názvů neupravují. Lidé si prý také často nevědí rady, jak psát nejrůznější typy smluv a právních dokumentů.
I kdyby výzkum ukázal, že veřejnost je změně psaní velkých písmen nakloněna, nejednalo by se prý o nějakou zásadní změnu, jen o jednotlivosti. Změny pravidel jsou navíc podle Svobodové náročné i finančně, protože by si úřady i firmy musely měnit razítka a úřední dokumenty. Zakotvení nových norem v pravidlech českého pravopisu by pak prý bylo otázkou několika let.
