Vědci dali mužům ochutnat jeden doušek piva a pak sledovali, co to udělá s jejich mozkem. Aktivovala se v něm oblast, kterou mozek používá, aby odměňoval sám sebe. Alkoholem to být nemohlo, v krvi ještě nestačil stoupnout.
Je to divné, ale je to tak. Už samotný chuťový vjem z oblíbeného nápoje dobrého vojáka Švejka i knížete básníků Jaroslava Vrchlického stačí, aby se mozek muže cítil potěšen. Ba co víc, žádá další dávku. Alespoň to tvrdí vědecká studie, která nyní vyšla v odborném časopise Neuropsychopharmacology.
Na studii spolupracovalo sedm amerických výzkumníků, jako korespondující autor je uveden David Kareken z Indiana University v Indianapolisu. Dobrovolní účastníci experimentu dostali patnáct mililitrů zlatavého moku, vody nebo iontového nápoje, načež je badatelé požádali, aby si lehli do tunelu na pozitronovou emisní tomografii.
Pivo, na rozdíl od dvou kontrolních nápojů, aktivovalo oblasti zvané corpora striata (žíhaná tělíska). Jsou to prastaré součástky, dlící hluboko v přední části obou mozkových hemisfér. Mají mimo jiné co do činění se systémem odměňování.
To je složitá soustava, která vás má přinutit, abyste opakovali chování, jež dopadlo dobře, a vyhýbali se chování, které dopadlo špatně. Ve striatech účastníků experimentu se uvolňovala signální molekula dopamin. To znamená, že mozek vnímal chuť piva jako žádoucí a snažil se přimět zbytek člověka, aby mu sehnal další.
Žízeň po předcích
Oproti vodě i iontovému nápoji tvrdili muži, kteří ochutnali pivo, že mají větší chuť pít. Výzkumu se účastnilo celkem čtyřicet devět lidí. Jejich průměrný věk byl dvacet pět let. Počet účastníků se může zdát nízký, leč výsledky byly statisticky významné, což je podstatné. Při studiích činnosti mozku jsou nízké počty pokusných osob spíš pravidlem. Přístroje na její zobrazování jsou drahé, vyhodnocování získaných dat časově náročné. Navíc obvykle slouží místo základního výzkumu hlavně ke každodenním medicínským vyšetřením.
Přesto se podařilo odhalit ještě další zajímavý rozdíl. Muži, kteří měli v rodině alkoholiky, měli po požití malého hltu zlatavého moku větší chuť na další, než muži bez podobného příbuzenstva. Dědičnost alkoholizmu prokázala už spousta jiných vědců. Mohou ji způsobovat například rozdíly v genu pro enzym alkoholdehydrogenázu, který v etanol v játrech odbourává.
Láska jako droga
Kareken a jeho spolupracovníci si myslí, že chuť piva spouští vylučování dopaminu v přední části striata. Ta by měla mít, mimo jiné, na starosti právě touhu po chuťových podnětech. Striata mají ještě spoustu dalších funkcí, které souvisí s motivací lidského jednání. Zhruba před rokem například vyšlo najevo, že jedna jejich část zodpovídá i za lásku.
Pro někoho nepříliš překvapivě má stejná část souvislost i se závislostí na drogách. Kromě motivace mají striata na starosti i plánování pohybu. Jejich atrofie způsobuje Huntingtonovu chorobu, která se projevuje mimo jiné právě i potížemi s koordinací.
