Čeština vznikla ze stejné prastaré mluvy jako třeba řečtina, albánština nebo hindi. Mluvčí tohoto dnes už mrtvého prajazyka se v průběhu věků stěhovali z jednoho kouta světa do druhého. Jejich nářečí se začala odlišovat, až si nakonec přestali rozumět. Kde žili, než se to stalo?
Lingvisté mají dvě hlavní teorie o původu a stáří takzvaného praindoevropského jazyka, z nějž se později vyvinulo necelých 450 indoevropských řečí. Podle první existoval před přibližně šesti a půl až pěti a půl tisíci lety ve stepích, které se rozkládají od Černého až po (dnes už bývalé) Aralské moře. Celé oblasti se říká také Pontská step. Podle druhé mluvili lidé praindoevropštinou před devíti a půl až osmi tisíci lety v oblasti, kde dnes leží Turecko. Nový výzkum skupiny vědců v čele s Willem Changem z Kalifornské univerzity v Berkeley potvrzuje první zmíněnou teorii.
Jazykovědci analyzovali 200 souborů slov ze 150 současných i mrtvých indoevropských jazyků. Z jejich vzájemné podobnosti spočítali, jakou rychlostí se slova měnila. Z rychlosti se pak dalo odvodit, kdy se jednotlivé řeči začaly navzájem oddělovat. Vyšlo jim šest a půl tisíce let, což naznačuje, že pravdu mají zastánci stepní hypotézy.
Označuje se také jako "kurganová," podle názvu pro zvláštní typ mohyly, který budovali obyvatelé příslušných stepí. Slovo "kurgan" samotné je rusky, ale pochází z turečtiny. Hypotézu jako první navrhla litevsko-americká archeoložka Marija Gimbutasová (1921-1994), která studovala kulturu stavitelů kurganů v padesátých letech minulého století.
