Klíč k rozsahu naší paměti. Období, z něhož si nic nepamatujeme

Období, z něhož si nic nepamatujeme, je ve skutečnosti pro kapacitu naší paměti rozhodující. Právě tehdy se mozek cvičí díky vyprávění, říkankám, ilustracím a stále novým místům a tvářím. Vše je téměř hotovo již v době, kdy dítě začíná navštěvovat mateřskou školu. První fáze života je totiž klíčová pro růst mozku, který brzy po narození klade jeden stavební kámen na druhý. A činí to tím rychleji, čím více stimulů získává a čím více nových zkušeností prožívá.

Ve dvou až třech letech již kognitivní vývoj dítěte nabývá své počáteční fáze. "Kritické okénko" pro vývoj paměti se pozvolna redukuje již v tomto raném věku, uvádí se ve studii amerických a italských vědců publikované na stránkách časopisu Nature Neuroscience.

"To, co jsme objevili, ukazuje, že mozek dětí potřebuje být aktivován a stimulován ještě v období před mateřskou školou. Jinak nervový systém nemusí plně rozvíjet své funkce paměti a učení," uvádí koordinátorka výzkumu Cristina Alberiniová z Center for Neural Science při Newyorské univerzitě. Ilustrované knížky, vyprávění, říkanky, ale žádná televize, jsou tím materiálem, který potřebuje mladičká mysl, jež se prudce rozvíjí.

Paradoxní na tomto objevu je to, že ta fáze, kdy se dětský mozek učí pamatovat si, je právě tou, z níž si vůbec nic nepamatujeme. Až do dvou až čtyř let totiž dítě prožije události a hned je zapomene. Je tomu tak u lidí, ale i u dalších živočišných druhů. Tento jev je známý jako dětská amnézie a je vysvětlován nejrůznějšími způsoby.

Neschopnost vytvářet si trvalé vzpomínky může být způsobena nezralostí hipokampu, klíčové oblasti mozku pro vytváření dlouhotrvajících vzpomínek. Nebo může být také výsledkem bouřlivého formování nových neuronů a spojů, a tento proces může ovlivňovat utváření vzpomínek.

Další hypotéza, kterou italskoamerický tým vědců uvádí, předpokládá, že vzpomínky z dětství nejsou zapomenuty, ale prostě je nedokážeme "vylovit". Jejich vliv na budoucí psychickou rovnováhu je však zřejmě veliký. Pokud však použijeme správný klíč, je možné najít alespoň stopy po těchto vzpomínkách. "Jestliže je vzpomínka na nějakou zkušenost oživena, pak se tato vzpomínka v případě specifické události vrací," uvádějí autoři studie.
Vědci při svém pokusu studovali laboratorní myši 17 dní, což se rovná třem rokům u dítěte. Pomocí série testů prokázali, že v tomto věku funguje hipokampus již v plném rytmu.

Prokázali rovněž, že budoucí kapacita utváření stabilních a trvalých vzpomínek byla zvýšena u myší, které vyrůstaly za mnoha stimulů. Tak se to děje u vizuální funkce, která zůstává omezená, pokud není využívána v kritickém období prvních měsíců života, ale i u schopnosti učit se jazykům, která je zvláště vyvinutá v období prvních let života. Rovněž schopnost pamatovat si má svůj zlatý věk od narození do dvou až čtyř let věku dítěte.

"Mozek se v první fázi života bez ohledu na to, že nedokáže efektivně utvářet dlouhodobé vzpomínky, učí, jak to má dělat. Abychom byli úspěšní, potřebujeme být stimulováni prostřednictvím učení, tak, že se neustále cvičíme. Bez toho je v budoucnu naše schopnost učit se omezená," uvádí Cristina Alberiniová.