Mrštní předkové člověka
Lucy uměla šplhat

Když někdo zvolá "Zpátky na stromy!", myslí tím většinou návrat ke způsobům našich otců. Lidští předkové ale od určitého bodu vývoje ve zdolávání stromů nijak zvlášť nevynikali. Nebo to bylo jinak, než se dosud myslelo?

Kostra Lucy, pojmenovaná podle písničky od Beatles, je snad nejslavnější dochovaný exemplář našich evolučních předchůdců. Patří k druhu Australopithecus afarensis, který žil v Africe před 3,9 až 2,9 milióny let. Vědci si dosud mysleli, že příslušníci jejího druhu chodili po zemi. Odvozovali to ze stavby kostí Lucyina chodidla. Měla pevný kotník a vyvinutou klenbu. Obojí se zdálo hodit ke vzpřímenému pohybu na dvou nohou po tvrdém povrchu afrických savan, ale ne k přidržování se větví. Jenže výzkum kosterních pozůstatků je založený na dedukci.

Ta nemusí být vždycky spolehlivá. Kromě kostí se musí počítat ještě se svaly a šlachami. Svoje by k tomu mohli říct Pygmejové z kmene Twa ze střední Afriky. Šplhání je pro ně nezbytná součást obživy. Denně zdolávají stromy, aby se dostali k medu nebo ovoci. Jsou v tom dobří, ačkoliv mají jen běžné lidské kosti. Dokážou ohnout chodidlo v úhlu až 45 stupňů vůči lýtku a při šplhání chodit po kmeni, stejně jako vy chodíte po zemi.

Neobvyklou schopnost Pygmejů popisuje trojice výzkumníků z Dartmouth College v Hanoveru v americkém státě New Hampshire - Vivek V. Venkataraman, Thomas S. Kraft, a Nathaniel J. Dominy. Výsledky svého bádání zveřejnili v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. Příslušníci kmene Twa mají ohebnější chodidla než jejich sousedé z etnika Bakiga. Ti se živí zemědělstvím a dokážou ohnout chodidlo ve stejném maximálním úhlu jako běžní lidé, deset až patnáct stupňů.

Vědci si myslí, že schopnost pygmejů z kmene Twa je výsledek cviku, nikoliv genetické odlišnosti. Svaly jsou přizpůsobivé a dají se vytrénovat. Příznivci jógy je mají pružnější než většina lidí. Ženy, které často nosí vysoké podpatky, mohou mít lýtkové svaly zase kratší. Pygmejové lezou na stromy od útlého dětství.

Podle vědců by to mohlo znamenat, že australopitékové jako Lucy mohli klidně lézt po stromech. Ledacos by to vysvětlovalo, protože na jejich způsobu života se výzkumníci dlouho nemohli dohodnout. Měli dlouhé ruce, které se hodí víc ke šplhání než k životu v pláních. Jejich lopatky a prsty taky víc připomínaly naše současné příbuzné, trávící životy v korunách stromů. Stejnou metodu jako pygmejové z kmene Twa používají i naši nejbližší žijící příbuzní vůbec, šimpanzi a bonobové. Ti jsou na stromech jako doma.