Někteří lidé dokážou snadno ovlivňovat ostatní. Voliči, spolupracovníci, kamarádi atd. jim naslouchají a přejímají jejich názory. Psychologové se snaží odhalit, čím to je. V poslední době jim k tomu slouží i molekulární biologie a genetika.
Adolf Hitler byl špatný stratég. Jeho generálové se ho několikrát pokusili zbavit. Pletl se jim do řemesla a svými nesmyslnými zásahy způsoboval četné porážky wehrmachtu, kriegsmarine i luftwaffe. Přesto dokázal uchvátit moc v Německu na dlouhých dvanáct let. Měl totiž vzácnější talent, než je schopnost rychle a správně se rozhodovat. Dokázal na svou stranu strhnout lidi a přesvědčit je, aby se mu podrobili. Moderní sociální psychologové tuto vlastnost označují jako vůdcovství a intenzivně ji zkoumají. Skupina vědců v čele s Wen-Dong Liem z Kansaské univerzity studovala její genetické pozadí.
Vědci tvrdí v časopise The Leadership Quarterly, že vaši šanci stát se v práci nebo jiném prostředí místo obyčejného plebsu šéfem ovlivňuje gen pro dopaminový transportér jménem DAT1. Je to složitý protein, který pumpuje molekuly nervového přenašeče dopaminu ven z buňky. Dopamin je malá molekula, kterou spolu nervové buňky komunikují. Návod na výrobu DAT1 je zapsaný v DNA.
Wen-Dong Li a spol. tvrdí, že lidé, kteří mají v genu pro DAT1 navíc kousek DNA, v němž se několikrát obsahuje stále stejný úsek genetického textu, častěji jako adolescenti porušovali pravidla. Byla to ale jen mírná narušení, jako třeba chození za školu, ne například účast na násilných incidentech. Právě z takových lidí se pak podle vědců častěji stávají vůdci.
Stejný úsek DNA ale zároveň souvisel s menší vůlí překonávat překážky a snahou v práci změnit něco k lepšímu. Vcelku to tedy vypadá, že kromě genetiky ovlivňuje vůdcovství i prostředí a životní historie daného člověka. Nic nového pod sluncem.