Lidé se chovají ke svým mazlíčkům podobně jako k dětem. Co se děje v jejich mozcích? Zdá se, že přece jen zacházejí s domácími zvířaty odlišně než s dětmi.
Lidé na celém světě chovají doma jen tak pro radost všelijaké tvory. Nejčastěji jsou to asi psi a kočky. Možná jste už potkali někoho, kdo se na tenhle zvyk díval přezíravě. Mnozí si myslí, že vydržování mazlíčků nahrazuje chovatelům vztahy s jinými lidmi, považují je za cennější nebo smysluplnější. Mnohdy se k psům a kočkám chováme jako k lidem, lépe řečeno jako k dětem. Náš mozek by mohl jejich v přítomnosti automaticky přecházet do módu určeného dětem.
Vztah lidí a jejich mazlíčků by se pak dal vnímat jako forma parazitismu. Zvířátka by tento mód zneužívala ve svůj prospěch. Podle nové studie skupiny vědců v čele s Lukem Stoeckelem z Massachusettské všeobecné nemocnice, která vyšla v časopise PLoS ONE, to tak nevypadá. Vědci ukazovali matkám, které měly k dětem doma i psy, fotografie. Byly na nich buď jejich vlastní ratolesti a jejich čtyřnozí přátelé, nebo cizí děti a cizí psi. Zároveň badatelé snímali aktivitu mozků žen.
Matky zpracovávaly obrázky vlastních dětí jinak než obrázky vlastních psů. Jak u fotografií psů, tak dětí se spouštěla centra, kterými mozek sám sebe odměňuje, když se setká s něčím příjemným. Zároveň byly aktivní oblasti, jež mají co do činění s nákloností, zpracováváním obrazu a pobytem ve společnosti.
U obrázků psů však nebyla na rozdíl od obrázků dětí činná takzvaná ventrální tegmentální oblast, která souvisí s formováním blízkých vztahů. Na druhou stranu se u fotografií mazlíčků víc namáhala část mozku, které se říká fusiformní závit a má na starosti mimo jiné zpracovávání tváří. Je to asi proto, že psi nemluví, takže při soužití s nimi jsme víc odkázáni na zrakové než na jazykové informace.
