Kmenové buňky, pro jejichž růst a přenos na oko jsou využívána speciální nanovlákna, by mohly významně zlepšit hojení poškozeného povrchu oka a případně zachraňovat zrak. V rámci základního výzkumu to prokázali vědci z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR, kteří využili nanovlákna vyvinutá Technickou univerzitou v Liberci.
Právě Grantová agentura ČR tento výzkum financovala. Aby mohla být zjištění vědců uvedena do praxe, musí být bezpečnost a účinnost terapie prokázána klinickými testy a schválena Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Zatím se testy dělaly pouze na pokusných zvířatech.
Kmenové buňky mohou být získány ze zdravého oka, kostní dřeně nebo tukové tkáně pacienta, případně od dárce. Nanovlákna zajišťují, že na nich napěstované buňky zůstanou v oku na správném místě. Podle vedoucího výzkumu Vladimíra Holáně je tato metoda celosvětově unikátní.
V některých státech se už léčba oka pomocí kmenových buněk využívá v klinické praxi. "Tam, kde je tato léčba umožněna, se zatím místo nanovláken používají různé druhy gelů, kolagenových nosičů nebo kontaktních čoček," uvádí tisková zpráva. Tento způsob terapie může být řešením v případech rozsáhlejšího poškození oka, které nemohou vyléčit současné metody spočívající především v transplantaci rohovky získané od dárce.
Rohovka chrání povrch oka a zároveň zprostředkovává přenos světelných paprsků na sítnici. Snížení její průhlednosti může vést ke zhoršení zraku, v krajních případech až ke slepotě. Proto se hledají postupy, které by mohly být alternativou k transplantaci.
Kmenové buňky by mohly pomáhat také při onemocnění sítnice. "Především při takzvané diabetické retinopatii, což je nezánětlivé onemocnění sítnice, které vzniká jako důsledek celkového postižení cév u pacientů s cukrovkou a může vést k závažné poruše zraku, dokonce až k úplné slepotě," uvedla zástupkyně Grantové agentury ČR Gabriela Bechynská. Pokud by měly být kmenové buňky používány v těchto případech, bylo by třeba zajistit jejich přenos až k sítnici do zadní části oka.
