Jídelníček neandrtálců byl pravděpodobně méně masitý, než jsme se původně domnívali. Stravovali se tím, co bylo po ruce. V Belgii se živili nosorožcem srstnatým, zatímco ve Španělsku vzali za vděk houbami, piniovými oříšky a mechem. Informace přináší nově zveřejněná studie australských vědců.
Vědci byli schopni odhalit, co neandrtálci jedli na základě vzorků DNA a zubního plaku tří exemplářů. Jeden z nich prý používal proti bolesti primitivní verze penicilinu a aspirinu.
Zubní plak pomáhá vědcům odhalit, co se dělo v ústech neandrtálců a jaké bakterie žily v jejich útrobách, uvedl spoluautor studie Alan Cooper, který na univerzitě v australské Adelaide vede centrum pro zkoumání pravěké DNA.
Už dřívější studie nasvědčovaly tomu, že jídelníček neandrtálců nebyl jednotvárný. Vědcům se díky genetickým testům podařilo s přesností určit druhy masa a hub, které do něj patřily, uvedl Cooper. Naši předci, kteří před 42 tisíci lety obývali území dnešní Belgie, jedli ovce a nosorožce srstnaté.
Neandrtálci, kteří žili před 50 tisíci lety na území dnešního Španělska, podle vědců maso nejedli. Nazvat je však vegetariány by prý bylo přehnané. Kosterní pozůstatky nasvědčují tomu, že se mezi nimi vyskytoval kanibalismus.
Nalezené pozůstatky dvou neandrtálců patřily ženě a náctiletému chlapci. Hoch podle vědců nebyl synem ani bratrem ženy, ale jejich DNA nasvědčuje tomu, že mohli být příbuzní.
Mladý muž trpěl infekcí v ústech a jinými zraněními. Vědci na jeho zubech odhalili stopy topolu, který se později stal přísadou aspirinu, a plíseň, jež se podobala penicilinu. U ostatních tyto látky přítomny nebyly.
"Primitivní penicilin byl pro nás překvapením," řekl Alan Cooper. "Zatím je moc brzy na to, abychom s jistotou řekli, že to neandrtálec používal jako antibiotikum, ale nutí nás to zamyslet se nad tím."
