Student Masarykovy univerzity v Brně Ondřej Schmidt po několika stoletích přepsal teze českých historiků o moravské větvi Lucemburků, konkrétně o jednom z bratrů moravského markraběte Jošta.
"Podobný objev se dnes už stává jen zřídka," řekl vedoucí Historického ústavu Masarykovy univerzity Libor Jan. Nakladatelství Vyšehrad vydalo na základě výsledků Schmidtova bádání knihu Jan z Moravy. Mění dosavadní představu vědců, že jeden z Joštových bratrů Jan Soběslav šel na duchovní dráhu a stal se nejdříve litomyšlských biskupem a poté aquilejským patriarchou. Šlo o záměnu osob tradovanou historiky už od 17. století.
Schmidt přesvědčivě dokazuje, že na duchovní dráhu nešel Jan Soběslav, ale jeho starší nemanželský bratr Jan, kterého zplodil jeho otec Jan Jindřich, který byl bratrem Karla IV. Paradoxně se to stalo v době, kdy jej jeho manželka Markéta Maultasch obvinila z neplodnosti a zavřela před ním bránu svého hradu. To byla ve 14. století velká ostuda a evropský skandál. Celých osm let do roku 1349 trvalo, než se rozvedli, a v této frustrující době zplodil Jan Jindřich s neznámou ženou syna Jana, o kterém je nová kniha.
"Takový zásadní objev, který vlastně změní stávající genealogii Lucemburků a do jisté míry i dějiny Moravy na konci 14. století, se podaří skutečně jen zřídka. Krom důkladné znalosti pramenů, schopnosti jejich analýzy a kombinace je ale nutná také příslovečná kapička štěstí," uvedl k objevu svého kolegy historik Libor Jan. Nadchlo ho i to, že se to podařilo doktorskému studentovi, a nikoli starému harcovníkovi na poli historie.
Ani Schmidtovi se nepodařilo zjistit, kdy se levoboček Jan narodil. Na aquilejský stolec nastoupil v roce 1388. Musel zde čelit válkám klanů, do kterých se také zapojil, když možná pomohl sprovodit ze světa vlivného Federika di Savorgnana. O šest let později sám zemřel při vendetě. Podle Schmidta byla tehdy krevní msta v Itálii běžná a v roce 1400 papež vrahy zbavil viny.
Podle autora byl Jan z Moravy "bezskrupolózním knížetem své doby, levobočkem, který byl shodou okolností přinucen stát se duchovním, a rozporuplnou osobností jako ostatně naprostá většina členů poslední generace lucemburského rodu".
Kniha Jan z Moravy poutavým způsobem popisuje i postavení bastardů ve středověku. Měli šanci na kariéru, pokud byli legitimizováni. Často se dostali do duchovních služeb, protože nemohli dědit rodový majetek. Levobočky měli Přemyslovci a Lucemburkové. K těm nejznámějším patří nemanželský syn Václava II. - olomoucký biskup Jan Volek. Král Jan Lucemburský zplodil mimo manželství syna Mikuláše, který byl také aquilejským patriarchou. Nemanželské dítě měl i Karel IV. či jeho syn Václav IV.
