Lidé mají ve zvyku tolerovat umělcům všelijaká podivínství a bláznivé chování. Mezi kumštýři samozřejmě najdete i jedince, kteří jsou z pohledu psychologa nebo psychiatra bez pozoruhodností. Těch, již by za pozornost stáli, je ale víc než mezi lidmi jiných profesí.
Nedávno zesnulý spisovatel Ludvík Vaculík se opakovaně vyjádřil, že zdravý člověk nepíše. Odvolával se na notoricky známé příklady svých kolegů, jako třeba Lva Tolstého, Ernesta Hemingwaye nebo Virginie Woolfové. Duševně nemocných umělců byla ale spousta i v jiných oblastech. Namátkou: Vincent van Gogh, Robert Schumann, Francisco Goya. Zdá se, že mezi tvořivým uměleckým myšlením a duševními nemocemi existuje spojitost. Prokázalo ji ostatně množství statistických výzkumů. Jeden další takový zveřejnila v časopise Nature Neuroscience skupina vědců v čele s Robertem Powerem z islandské firmy deCODE genetics.
Výzkumníky zajímaly dvě nemoci: schizofrenie a bipolární porucha. Genetikové se už dlouho snaží najít úseky DNA, které tyto nemoci způsobují. I když je ještě neidentifikovali všechny, dokážou z vašeho genetického profilu spočítat riziko, že jednou z těchto dvou chorob onemocníte.
Power a jeho spolupracovníci porovnali výskyt takových genů mezi obyvateli Islandu s jejich členstvím ve všelijakých uměleckých spolcích. Sdružovaly herce, tanečníky, malíře, sochaře, spisovatele a tak podobně. Vědce nezajímali přímo duševně nemocní lidé. Hledali jedince, kteří jsou kvůli své genetické výbavě ve zvýšeném nebezpečí, že by u nich schizofrenie a bipolární porucha mohla propuknout, ale zatím neonemocněli.
Podle očekávání vyšlo, že ve svazech umělců je takových lidí víc. Průměrné genetické riziko v nich bylo na půl cesty mezi běžnou zdravou populací a duševně nemocnými lidmi. Zdá se to logické. V umění je potřeba neobvyklé myšlení. Pokud je ale neobvyklé moc, znamená to víc problém než výhru.
Schizofrenie je vážné onemocnění, které postihuje něco pod jedno procento lidí. Nemocní mívají dva okruhy obtíží. První jsou halucinace a bludy, které se dnes dají léčit. Druhý okruh problémů je oploštěná emotivita, nedostatek vůle či malá schopnost pociťovat radost. Léčba druhého okruhu příznaků je obtížnější než prvního. U nemocných s bipolární poruchou se střídají období bezdůvodně veselé nálady a zvýšené aktivity, takzvané mánie, s obdobími smutku. Dřív se jí říkalo také maniodepresivita. Obě nemoci se dědí ve stejných rodinách.
