Ještě letos by měli návštěvníci brněnského pavilonu Anthropos pohlédnout do tváře takzvané šamanky z Dolních Věstonic. Antropologové pracují na její bustě. K dispozici mají lebku starou 30 tisíc let, jde o jeden z nejvýznamnějších nálezů z paleolitu.
"Šamanka měla v dětských letech zranění obličeje, což mělo vliv na její vzhled" uvedla antropoložka Eva Vaníčková z Moravského zemského muzea. Se zraněním historické postavy se nyní musí antropologové vyrovnat. Svou práci konzultují i se stomatology.
Kosterní pozůstatky šamanky patří k hlavním věstonickým nálezům, vedle toho nejslavnějšího, kterým byla soška Věstonické venuše. Pohřbenou ženu našel v roce 1947 v Dolních Věstonicích archeolog Bohuslav Klíma. Kosterní pozůstatky šamanky jsou součástí sbírek Moravského zemského muzea a patří mezi jedny z nejcennějších.
Nález podle odborníků není zajímavý jen díky světoznámé lokalitě z období lovců mamutů a staří okolo 28 tisíc let. Pozůstatky asi 45leté ženy jsou zajímavé i po stránce antropologické. Lebka šamanky totiž nese znaky traumatického zranění obličeje, jež se podílelo na nerovnoměrném růstu obličejové části a tím i na celkové podobě této ženy. Zranění podle expertů mohlo ženu předurčit k významné roli ve spirituální sféře v rámci šamanistického pojetí světa. Tvář ženy z dob lovců mamutů zrekonstruoval už ruský vědec Michail Gerasimov, který zemřel v roce 1970, a šamanka z Věstonic byla jednou z jeho posledních prací.
"My na něj navazujeme, ale máme k dispozici moderní techniku, kterou on neměl, včetně například CT dat, takže výsledek bude trochu jiný," uvedla Vaníčková. Odborníci vytvoří bustu ženy, která zřejmě skončí ve vitríně pavilonu Anthropos. Tam je od loňska i socha neandrtálce, na které pracoval stejný tým. Vědci zrekonstruovali i podobu tzv. princezny z Býčí skály, ze které se zachovala pouze lebka. Šamanka tak bude třetím vymodelovaným člověkem z doby dávno minulé.
