Mozky lidí, kteří se narodili bez dlaně a prstů, se liší od mozků lidí, kteří o ně přišli později. Používají svou zneschopněnou paži odlišným způsobem. Poznatky z výzkumu rozdílů by se daly využít k rehabilitaci.
Mozek se na rozdíl od většiny ostatních orgánů lidského těla vyvíjí a mění celý život. Jeho nadání přestavět sebe sama nám propůjčuje schopnost přizpůsobit se složitému a proměnlivému prostředí, v němž žijeme. Zvládáme to i dlouho poté, co se náš tělesný vývoj v podstatě zastavil. Neurovědci studující plasticitu mozku se velmi zajímají o lidi, kteří přišli o část těla. Kromě mnoha fascinujících teoretických problémů je to i proto, že výzkum může lidem, kteří měli takovou smůlu, pomoci se zvládáním životních těžkostí.
Hodí se například při vývoji nových tipů počítačem řízených robotických protéz. Skupina badatelů v čele s Avital Hahamyovou z Weizmannova vědeckého institutu v izraelském Rechovotu studovala mozky lidí, kteří postrádali ruku od zápěstí dolů, ale měli zbytek paže.
V časopise eLife tvrdí, že jedinci, kteří se takto postižení už narodili, používali pahýl víc než ti, kteří k postižení přišli později během života. V jejich mozcích byly při tom aktivní oblasti, které by u zdravého člověka kontrolovaly celou ruku. V mozcích později postižených jedinců naopak zdravá ruka zabrala oblast určenou pro ovládání zneschopněné.
Potvrzuje to dobře známé faktum, že mozek se rozvíjí podle toho, jak ho používáme. Čím víc postižení jedinci zaměstnávali zbytek své ruky, tím méně ztratila postižená ruka v mozku na úkor zdravé. Podobné poznatky by mohly pomoci při vývoji rehabilitačních programů. Někdo totiž zvládne téměř vše, co umějí lidé s oběma rukama, včetně třeba navlékání ponožek nebo používání příboru. Jiným přinese ztráta končetiny daleko víc problémů.
