Pařížská dohoda o omezování emisí zdaleka nestačí k odvrácení katastrofy. Nový výpočet napřed nebral nikdo vážně. Teď ho však jiná skupina vědců potvrdila.
Antarktida funguje jako jakási pojistka nebo brzda, která zpomaluje globální oteplování. Na jižním pólu na rozdíl od severního přibývá ledu. Může za to intenzivnější sněžení, způsobené právě narůstající teplotou zeměkoule. Nedávno ale spočítala skupina vědců v čele s Jamesem Hansenem z Columbijské univerzity, že to tak nemusí být napořád. Zmínění výzkumníci zveřejnili v časopise Atmospheric Chemistry and Physics článek, podle nějž se jižní ledová čepička naší planety může začít zmenšovat stejně, jako se zmenšuje severní.
Hansen a jeho spolupracovníci vypočítali, že by to mohlo odstartovat rychlý vzestup hladiny světového oceánu. Momentálně se zvyšuje o něco mezi 2,6 a 2,9 milimetry za rok. Hlavní proud klimatických vědců tvrdí, že by se do roku 2100 mohla zvednout o 0,3 až 1,2 metru. Hansenova skupina však spočítala, že by voda mohla během našeho století stoupnout o dva až pět metrů.
Pevnost Antarktida
James Hansen v minulosti proslul jako pesimista, který předpovídá jen to nejhorší. Ostatní klimatičtí vědci proto nebrali výpočty jeho skupiny moc vážně. Nedávno ale vyšel v časopise Nature článek dalších dvou odborníků: Robera DeConta z Massachusettské univerzity a Davida Pollarda z Pensylvánské státní univerzity. Přišli s vlastním odhadem, který podporoval katastrofickou vizi Hansenovy skupiny. I když se časem může ukázat, že DeConto s Pollardem rovněž zbytečně strašili, pesimistický scénář teď přece jen vypadá důvěryhodněji.
Klíčem k pevnosti Antarktida by mohly být plovoucí ledovce u jejího pobřeží. Teplá voda je pomalu rozpustí. Po nich začnou tát ledové útesy na antarktickém prostředí.
Popsaný mechanizmus je pro klimatické vědce velmi zajímavý. Dokáže totiž vysvětlit dvě velká zvýšení hladiny oceánu v minulosti s nimiž si dosud vědci nevěděli rady. K jednomu došlo před 120 tisíci a k druhému před třemi miliony let. Podle časopisu New Scientist by kvůli tání antarktického ledu mořská hladina místo současného milimetrového tempa mohla začít stoupat o centimetry ročně.
Paříž nepomůže
Na páteční den připadá Den Země. Vůdcové více než 160 států se během něj chystají oficiálně podepsat klimatickou dohodu uzavřenou minulý prosinec v Paříži. Zavázali se v ní omezovat emise oxidu uhličitého a zpomalit tak globální oteplování. Podle nového pesimistického odhadu by ale i při dodržení dohody stoupla hladina světového oceánu o metr. To je pořád moc. Pařížská dohoda se ovšem jeví jako obtížně dodržitelná od samého začátku.
Podle záměru svých tvůrců by měla během jednadvacátého století udržet teplotu naší planety pod hranicí dvou stupňů nad úrovní z časů před průmyslovou revolucí. Plány na to ale počítají mimo jiné s technologiemi na vytváření tzv. negativních emisí.
Lze si třeba představit elektrárnu, která by spalovala dřevo a uvolněný oxid uhličitý by místo vypouštění do vzduchu odváděla do geologického podloží. Taková technika je ale zatím jen na papíře. Nikdo neví, jestli bude fungovat, a jestli se skutečně najde vůle k její stavbě.
Pařížská dohoda se týká i České republiky. Jiří koželuh z hnutí Duha se na konferenci tuhle středu vyjádřil, že náš stát má pařížské požadavky téměř splněny. Zdůraznil však, že omezování emisí může mít nečekané dopady na hospodářství. Čisté ovzduší snižuje zdravotnické výdaje a ulehčuje život zemědělcům.
