Stoletý kus korálu podle vědců dokazuje, že na začátku minulého století zesílily pasáty v Tichém oceánu. Je to období, kdy se zrychlil růst teploty planety. V časech, kdy zpomaloval, byly větry naopak slabší.
Ostrov Tarawa je tak malý, že na něj nemůžete ani položit panáčka v Google mapách a podívat se, jak to tam vypadá. Z Brisbane je to na Tarawu vzdušnou čarou 3845 kilometrů, ze San Diega 8030 (viz mapa dole). Pro klimatology je atol zajímavý, poněvadž má příhodnou polohu na trase pasátů. V devadesátých letech minulého století na něm jedna oceánografická výprava vyvrtala vzorek z korálového útesu, který rostl od roku 1894 do roku 1982. Jádro prošlo chemickou analýzou a pak se dlouho válelo v depozitáři.
Nedávno si balvanu samotného i výsledků analýzy všimla skupina výzkumníků v čele s Diane Thompsonovou z Arizonské univerzity. Výsledky byly natolik zajímavé, že badatelé sehnali další peníze na jeho výzkum. Zajímalo je, jak se v balvanu během let měnil poměr manganu a vápníku.
Tvrdí, že na jeho základě se dá odhadnout chování pacifických větrů na začátku minulého století, o němž mají klimatologové málo údajů. Přitom by se jim to hodilo, poněvadž je to doba, kdy startovalo dnešní rychlé oteplování zeměkoule.
Manganový dějepis
Koráli jsou drobní živočichové, příbuzní našich nezmarů. Na rozdíl od nich ale žijí v obrovských koloniích a budují si vápencové schránky. Ty se zachovávají i desítky milionů let po jejich smrti. Ze složení příměsí se dá odhadnout, jaké bylo počasí v době, kdy korál žil. Jednou z takových příměsí je mangan. Když vanou na Tarawě západní větry, což jsou většinou pasáty, uvolňuje se mangan z usazenin na dně a koráli ho přidávají do svých schránek.
Thompsonová a její kolegové proto dávají v časopise Nature Geoscience do souvislosti poměr manganu a vápníku v korálech s počasím na začátku století. Počasí zase se změnou teploty Země. Na začátku minulého století se naše planeta totiž ohřívala rychleji, než by při dnešních klimatických poměrech zvládly zařídit emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů.
Pacifik ohřívadlem
Zmíněný efekt měl podle obecně přijímaného názoru něco společného s náhlým růstem teploty severního Atlantiku ve dvacátých letech minulého století. Oteplení bylo ale celoplanetární, takže muselo mít i nějaké jiné projevy. Zesílení pasátů by k nim mohlo patřit. Nejvýraznější bylo asi deset let před růstem teploty Atlantiku, což klimatologům vyhovuje. Vědci znají i opak tohoto jevu.
V současnosti se oteplování zpomalilo, ačkoliv skleníkových plynů přibývá. Podobný stav ukazují i záznamy z padesátých let minulého století. Intenzivnější pasáty podle vědců naznačují, že oceán ztrácí teplo na úkor atmosféry.
Celé to zní logicky, problém je ovšem ve zdroji dat. Vědci, kteří studují doby ledové, běžně používají podobné nepřímé metody jako Thompsonová a její kolegové. Už v čase nepříliš vzdáleného počátku minulého století by ale přece jen bylo lepší, kdyby teorii podporovaly záznamy o vlastní síle větrů.
