Ivan Mládek má šanci stát se klasikem. Za pětatřicet let bude jho píseň o ptactvu pojídajícím igelitové obaly ještě aktuálnější než dnes. Podle výpočtů vědců budou oceány natolik zamořené plastem, že téměř nebude možné chytit mořského ptáka bez umělohmotné příchutě.
Plasty jsou levné a praktické, což je důvod proč jich na zeměkouli neustále přibývá. Jejich výroba roste dokonce exponenciálně. Zdvojnásobí se každých přibližně jedenáct let. Plastové výrobky se začaly šířit v padesátých letech minulého století. V desetiletí mezi lety 2015 a 2026 nejspíš vznikne stejně plastů, jako za celé dosavadní období jejich výroby. Začínají být téměř všudypřítomné. V jednom čtverečním kilometru mořské hladiny se podle výpočtů oceánografů dá vylovit okolo 580 tisíc kousků plastu. PVC a další materiály pak pronikají do potravní sítě.
Jak plastové znečištění zasahuje mořské ptáky? Chris Wilcox a Britt Hardestyová z organizace pro vědecký a průmyslový výzkum společenství Commonwealth v australském Hobartu s Erikem Sebillem z londýnské Imperial College se to pokusili spočítat. Výsledek jejich předpovědi je poněkud děsivý. Když vyloučili pobřežní druhy, jako jsou různé kachny nebo rackové, vyšlo jim, že ponořenost plastovými odpadky dosáhne v roce 2050 mezi ptáky hodnoty 99 procent. Celou prognózu zveřejnili v časopise PNAS.
Šťastní albatrosi
Vědci prostudovali starší práce s daty o plastu v trávicím traktu ptáků. Odhadují, že v roce 1960 mělo v žaludku plast pět procent mořských opeřenců. O padesát let později, v roce 2010, už osmdesát. Devět desetin z těch, kteří žijí dnes, někdy kus plastu snědlo. Plastové sáčky, zátky, a oděvní vlákna ptáky lákají. Jsou barevné, takže vypadají z jejich pohledu, jako by byly k snědku. Jenže nejsou.
Plast můře podle vědců ucpávat ptákům střeva, v důsledku čehož pak živočichové hubnou a strádají. Kromě toho také poškozuje vnitřní orgány a uvolňují se z něj jedy. Ty se pak dál hromadí v tělech živočichů, kteří se ptáky živí. Mláďata mořských opeřenců mají v prostředí zamořeném plasty vyšší úmrtnost.
Ne všechny druhy a rody jsou zasaženy stejně. Například albatrosi nebo tučňáci mají plastů ve střevech relativně málo. Alkouni, nebo buřňáci jsou naopak zranitelnější. Ovlivňuje to i schopnost opeřenců škodliviny vyzvracet. Někteří ptáci zvrací běžně, jiní jen výjimečně, třeba při krmení mláďat.
Želvy taky rády
Ptáci samozřejmě nejsou jediná skupina živočichů ohrožená plastovým odpadem. Před dvěma lety vyšla zajímavá studie, podle níž ho pojídají také mořské želvy (na Zemi jich žije sedm druhů). Největší požíračky plastových sáčků jsou kožatky velké a karety obrovské. Kupodivu se vyšlo najevo, že jedinci žijící v pobřežních vodách, kde by se dalo očekávat větší zamoření, spořádají méně plastu než zvířata ve volném oceánu.
Závažnější než pojídání plastu velkými obratlovci se zdá jeho konzumace drobnými bezobratlými živočichy, jako jsou korýši. Ti se potýkají s kousky umělé hmoty, jejichž velikost se měří v miliontinách metru, tzv. mikroplasty. Pojídají je společně se svou běžnou stravou, jednobuněčnými rostlinami.
Když žerou plasty, rozmnožují se pomaleji, než za běžných okolností a spotřebují méně řas. Korýši se živí spousta dalších živočichů, kteří pak trpí hlady. Řasy v mořské vodě naopak přibývají, poněvadž je nemá kdo spásat. Plastové zamoření má proto potenciál změnit přírodní prostředí na celé zeměkouli.
