Vědci vypátrali, co vydává podivné bublání, které čas od času zachycují podvodní mikrofony. Na objev původu tohoto zvuku si operátoři sonarů a dalších podobných přístrojů museli počkat více než padesát let.
V šedesátých letech byly oceány plné ponorek. Námořníci na nich nahráli spoustu neobvyklých zvuků. U většiny z nich se brzo podařilo zjistit, co je způsobuje. Jeden podivný signál ale odolával až do letošního roku. Bylo to neobvyklé bublavé kvákání, které si můžete poslechnout na dvou vložených nahrávkách. Osádka ponorek mu začala přezdívat "bio-kachna." Teorií o jeho původu vznikla spousta. Podezřelé byly - jak jinak - sovětské ponorky, ale i ryby nebo dosud neznámé geologické jevy. Nakonec to vypadá na kytovce.
V časopise Biology Letters to tvrdí skupina výzkumníků vedená Denise Rischovou z amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (National Oceanic and Atmospheric Administration, NOAA). Bio-kachna není žádná kachna nýbrž plejtvák Balaenoptera bonaerensis.
Toto zvíře vědci znají už dlouho. Jako samostatný druh ho ale začali rozeznávat teprve nedávno na základě genetických testů. Dřív ho ztotožňovali s podobným druhem velryby, plejtvákem malým. Tým Denise Rischové připevnil dvěma plejtvákům B. bonaerensis nahrávací zařízení.
Neznámá velryba
Záznamníky přichytili k trupu zvířat pomocí speciálního uhlíkového vlákna z paluby nafukovacího člunu. Podařilo se jim získat celkem šestatřicet hodin zvukové stopy. Byly to vůbec první takové nahrávky plejtváka B. bonaerensis, které někdo pořídil. Šance, že by se zoologové spletli a zvuk pocházel od jiného zvířete je minimální. Vědci velryby s nahrávacími zařízeními sledovali, ačkoliv jen během dne, i z lodě. Podle jejich tvrzení nebyl v době nahrávání v okolí žádný jiný mořský savec.
Nahrávky by mohly pomoci lépe poznat život nepříliš prozkoumaného plejtváka. Zatím je toho o něm známo jen málo, neboť výzkum života velryb je drahý. K jejich sledování je třeba vydržovat výzkumná plavidla.
"Moc o tom druhu nevíme," prohlásila Rischová. "Pomocí pasivního akustického monitorování to teď ale máme šanci změnit. Zvlášť ve vzdálených oblastech Jižního oceánu." Neobvyklý zvuk by mohl velrybu identifikovat v záznamech z automatických oceánografických bójí a podmořských nahrávacích stanic.
Dvě kultury?
Oceánografové zatím vědí o nahrávkách bio-kachny z akustické stanice PALAOA v zátoce Atka v Ekströmově šelfovém ledovci v Antarktidě. Podobný záznam mají i ze stanice Dumont d'Urville na ostrově Île des Pétrels u pobřeží nejjižnějšího kontinentu. Samočinné stanice zaznamenaly zvuk bio-kachna i v období australské zimy. To je zvláštní, poněvadž zoologové až dosud předpokládali, že se plejtváci B. bonaerensis na zimu stěhují víc k severu. Teď to vypadá, že jich minimálně část zůstává v antarktických vodách celý rok.
Je také možné, že různé skupiny plejtváků používají vlastní verze bio-kachny. Na záznamech z východní Antarktidy vydávaly totiž velryby tři zvukové pulzy na jeden výbuch bio-kachny. Západoantarktické velryby vydávají pulsů šest.
Dospělí plejtváci B. bonaerensis váží okolo šesti až devíti tun a na délku mají sedm až jedenáct metrů. To z nich dělá jednoho z nejmenších členů skupiny plejtvákovitých, k nimž se počítá i největší známý živočich všech dob, plejtvák obrovský. Dosahuje hmotnosti až dvě stě tun a délky okolo třiceti metrů. Možná právě proto, že má tak velkého příbuzného, zůstal život B. bonaerensis zahalený tajemstvím.
