Nerozhodná evoluce
Do tmy a zase zpátky: jak mravencům vyrostly mozky

Mravenci z rodu Eciton žijí jako Čingischánovy hordy. Táhnou deštným pralesem z místa na místo. Cestou sežerou, na co přijdou. Mají složité chování a pořádně velké mozky. Podle nové studie se vyvinuli z předků, kteří se velké části své mozkové kapacity vzdali.

Předkové Ecitonů žili skoro šedesát milionů let pod zemí. Jejich oči se zmenšily a stejně dopadly i mozky. "Pod zemí je jednodušší svět, který je celkově kognitivně méně náročný, než svět nad zemí," prohlásil Sean O'Donnell z Drexelovy univerzity z americké Philadelphii. Před asi osmnácti miliony let se ale Ectitoni přestěhovali zpátky. O'Donnell společně se čtyřmi dalšími spolupracovníky porovnal jejich mozky s příbuznými, kteří dodnes žijí původním stylem života. Tvrdí, že se po návratu na denní světlo zase zvětšily. V přírodě je něco takového zvláštní.

Biologové znají spoustu případů, kdy se z druhů žijících ve složitém nadzemním prostředí stali obyvatelé podzemí a jejich mozky zakrněly. Obráceně to ale funguje málokdy. Život ve věčné tmě samozřejmě nejvíc ovlivnil části mravenčího mozku sloužící ke zpracování zrakových informací.

Podle O'Donnellova týmu mají ale podzemní příbuzní loupeživých mravenců menší i takzvaná houbová tělesa. Jsou to mozkové oblasti, které slouží k organizaci smyslových informací a souvisí pravděpodobně i s pamětí.

Živé mosty

O'Donnell a spol. spekulují v časopise The Science of Nature, že za opětovné zvětšení mozků Ecitonů může hlavně rozmanitější kořist, přítomnost většího množství predátorů a střídání světla a tmy. Životní styl nájezdnických mravenců je ale náročný celkově. Střídají se v něm usedlé fáze, během nichž celá kolonie opakovaně nocuje na jenom místě, s kočovnými. Usedlá fáze života trvá asi tři týdny.

Dělnice mravenců vytvoří z vlastních těl neforemnou kouli. Říká se jí bivak. V jeho středu je královna, která klade vajíčka. Když se z nich vyklubou larvy, přejde kolonie do kočovné fáze. Přibližně čtrnáct dní se se každý večer stěhuje. Pak se celý cyklus opakuje.

Když se armáda mravenců potřebuje dostat z jedné větve na druhou, překonat nějakou propast, nebo třeba vodní tok, vybuduje živý most. Část dělnic se navzájem zaklesne a vytvoří tak mostní těleso, po kterém mohou ostatní mravenci přejít. Jakmile tu udělají, most se zase sám rozebere.

Kolektivní inteligence

Stavbu mostu neřídí žádný vrchní velitel nebo konstruktér. Může se na nich podílet mnoho mravenců. Kdyby jich bylo příliš, nezbyl by nikdo, kdo by sháněl potravu. Ekologické výzkumy prokázaly, že se kolonie Ecitonů chová jako by přesně věděla, kolik mravenců si může dovolit do mostu zabudovat. Vědci ale zatím nezjistili, jak to dělá. 

Cesta z podzemí zpátky na denní světlo asi zajímavým způsobem změnila také zrak Ecitonů. "Nevíme, jak dobře vidí," prohlásil O'Donnell, "ani jak jejich oči fungují. Našli jsme aanatomické náznaky, že struktura jejich oka je odlišná od většiny ostatních hmyzů žijících nad zemí."

Mohlo by to znamenat, že Ecitoni po svém návratu z podzemí znovu vynalezli části oka, které během předchozích šedesáti milionů let ztratili.