Kopulace je pro pohlavně se rozmnožující živočichy sice nezbytná, ale také poměrně riskantní aktivita. Odvádí pozornost, zbavuje obvyklé ostražitosti a pár pracující na předání genů další generaci se může snadno stát obětí predátora. A se šířením genů má jednou provždy utrum. Přinejmenším u much zvyšuje nebezpečnost takového počínání i hluk, který při sexu vydává sameček.
Evoluční biologové o rizicích spojených s pohlavním rozmnožováním spekulují už dlouho, ale zatím jen u několika živočišných druhů se podařilo zdokumentovat, že sex skutečně zvyšuje riziko napadení predátorem.
Většině druhů se zřejmě během evoluce podařilo snížit nebezpečí na minimum, například zkrácením doby kopulace. Ne tak mouchám, jak dokládá studie biologů z německého Ústavu Maxe Plancka pro ornitologii publikovaná v časopise Current Biology.
Netopýři běžně loví pomocí navigačního systému, který pracuje na stejném principu jako sonary ponorek. Netopýr vydává vysokofrekvenční zvuky, které se odrážejí od objektů v jeho okolí. Z charakteru ozvěny netopýr pozná velikost a vzdálenost potenciální kořisti.
Tato metoda je však dobře použitelná pouze na hmyz letící v otevřeném prostoru. Pokud moucha sedí na hrubě omítnuté stěně nebo na stropě chléva, její ozvěna je nerozlišitelná od echa, které netopýrovi vrací struktura podkladu.
Německým biologům proto vrtalo hlavou, jak je možné, že si netopýři řasnatí, běžní mimo jiné právě ve chlévech, zvládnou nalovit dostatek much, když loví výlučně v noci, kdy mouchy sedí na stěnách a na stropě.
Po čtyři roky filmovali pomocí infračervené kamery mouchy v kravíně nedaleko Marburgu. Výsledek? Mouchy byly zcela v bezpečí, pokud si jen tak seděly na stropě a rozjímaly o nesmrtelnosti chrousta. Vše se změnilo, pokud se pustily do milostných radovánek. Plná čtvrtina dovádějících párů se stala cílem netopýřího útoku, v polovině případů úspěšného.
Nejde o to, že by dvě mouchy byly větší než jedna a poskytly tak netopýrovi snadnější cíl. Netopýři mají mizerný zrak a při lovu na něj nespoléhají. Potvrdil to i experiment s dvojicí mrtvých much naaranžovaných na strop. Netopýři si jich nevšímali.
Pářící se mouchy doplatily na to, že sameček při kopulaci vydává křídly cvakavý zvuk o frekvenci v rozsahu od 9 do 154 kHz. Člověk slyší nanejvýš 20 kHz, ale netopýří ucho je vyladěné až na 150 kHz. Netopýr proto dovádějící mouchy zřetelně slyší. Důkaz přinesl další experiment: netopýři útočili i na reproduktory imitující zvuk kopulujících much. Evoluční tlak tedy v tomto případě hovoří k mouchám jasně: po nocích se milujte a množte, ale nedělejte při tom takový kravál! Těm, které se to naučí jako první, patří budoucnost.
