Počátky života
Kambrická "exploze života" nebyla explozivní

Nejstarší důkazy o existenci jednobuněčného života na Zemi jsou staré asi 3,4 miliardy let, ale mnohobuněčný život je mnohem mladší. Z fosilního záznamu se zdá, že jeho rozkvět začal až na počátku kambria před 540 miliony let. Jenomže vše zřejmě bylo trochu jinak.

V kambriu se během několika milionů let ve fosilním záznamu objevili první zástupci prakticky všech živočišných kmenů, které Zemi obývají dodnes. Do té doby jako by Zemi obývala jen primitivní jednobuněčná stvoření. Paleontologové tomuto raketovému nárůstu rozmanitosti říkají kambrická exploze.

Mnozí evoluční biologové už dlouho namítají, že "exploze" nemohla být tak rychlá a vývoj mnohobuněčných forem probíhal už dlouho před kambriem. Tehdejší živočichové však měli měkká těla, která obtížně fosilizují, takže se stopy po nich nezachovaly.

Hypotézu o postupném vývoji mnohobuněčných forem života loni podpořili paleontologové z Princetonu, kteří v jižní Austrálii objevili fosilní pozůstatky živočichů připomínajících mořské houby z doby před 650 miliony let.

Americko-irský tým biologů, paleontologů a ekologů nyní v časopise Science přišel s dalšími argumenty, které jdou proti představě o kambrické explozi. Vědci studovali jak fosilní záznam, tak genetické rozdíly mezi dnešními organismy. Tyto takzvané "molekulární hodiny" umožňují odhadnout dobu, před kterou žil poslední společný předek různých vývojových linií. Čím více se od sebe dva druhy svými geny liší, po tím delší dobu se vyvíjely samostatně.

Oba přístupy nezávisle na sobě ukazují, že mnohobuněčné organismy se začaly rozrůzňovat už v období před 850 až 635 miliony let. Kambrická exploze tedy zřejmě nebyla explozí života, ale pouze okamžikem, v němž se začaly ve větším množství objevovat životní formy, které po sobě zanechaly ve fosilním záznamu stopy. Fosilizaci napomáhají především různé tvrdé tělesné schránky.

Pozitivní zpětná vazba

Autoři nové studie upozorňují, že v pravěkých ekosystémech se zřejmě uplatnila série pozitivních zpětných vazeb, při nichž jednou nastartovaný trend dále posiluje sám sebe. První mnohobuněčné organismy totiž začaly postupně ovlivňovat své životní prostředí a tím vytvářely podmínky pro rozvoj nových životních forem.

Mořské houby například proměnily chemické složení vody a rozklad těl mořských živočichů vedl k transportu uhlíku, původně rozpuštěného ve vodě, do atmosféry, kde oxid uhličitý způsobil oteplení klimatu a sekundárně vznik nových ekosystémů. Koráli vytvářeli podmořské útesy a atoly sahající nad hladinu. Predátoři vyvolali závody ve zbrojení a menší živočichové se pod jejich tlakem začali vyzbrojovat ochrannými krunýři... Život zkrátka urychlil svou vlastní evoluci.