Etolog využil Facebook ke shromáždění záznamů o chování krokodýlů. Tvrdí, že jsou chytřejší, než si většina lidí myslí.
Vladimir Dinets nepatří lidem, o kterých byste mohli prohlásit, že jim chybí tah na branku. Narodil se v Sovětském svazu. Od dětství se zajímal o zoologii. Ještě na střední škole vyhrál celostátní biologickou olympiádu. Když ale chtěl studovat vysněnou zoologii, měl smůlu. Nevzali ho kvůli židovskému původu. Nevzdal se a vystudoval v Moskvě biologické inženýrství. V roce 1997 emigroval už z Ruska do Spojených států. V současnosti působí na Tennesseeské univerzitě a zoologii se stejně věnuje. V poslední době ho nejvíc zajímají krokodýlové.
Místo komplikované molekulární biologie má v oblibě metody, jaké by schválili i klasičtí etologové typu Niko Tinbergena nebo našeho Zdeňka Veselovského. Studuje chování svých šupinatých oblíbenců. Před časem přišel s tvrzeními, že krokodýlové a aligátoři používají kousky dřeva k lákání kořisti, a že umí lézt na stromy. Teď zveřejnil v časopise Ethology, Ecology and Evolution studii, podle níž tato v podstatě druhohorní zvířata loví ve smečkách. Podobného koordinovaného lovu je schopno jen několik málo predátorů.
Síla davu
Počítají se k nim třeba lidé, kosatky, nebo vlci. Lovecké chování krokodýlů je velice obtížné studovat. Teplota jejich těla se řídí teplotou okolního prostředí, což znamená, že mají menší energetické nároky než třeba savci nebo ptáci, a potřebují méně jíst. Pokud loví, dělají to v zarostlých a těžko přístupných lagunách a často v noci. Dinets využil vymoženost, kterou Niko Tinbergen k dispozici neměl - sociální síť. Požádal na Facebooku amatérské pozorovatele, aby mu popsali svá setkání s koordinovaně lovícími šupináči.
Neznamená to ovšem, že by sám jen seděl u počítače. Vlastníma očima poctivě odpozoroval 3000 hodin. Mimo to ještě prošel staré zápisníky amatérských i profesionálních přírodovědců. Tvrdí, že našel dostatek svědectví, která ho opravňují tvrdit, že jsou krokodýlové koordinovaného lovu schopni.
Když podobné chování hlásí tolik lidí, musí být aspoň část zaznamenaných incidentů pravdivá. "Ačkoliv pozorování učinilo nezávisle na sobě tolik různých lidí na různých kontinentech, ukazují pozoruhodné podobnosti," prohlásil Dinets.
Šupinatá smečka
Pokud máte krokodýly zafixované jako sice ďábelsky mrštná, ale jinak tupá a líná zvířata, bude pro vás možná obtížné některým Dinetsovým příhodám uvěřit. Krokodýlové asi dokážou utvořit zužující se kruh okolo hejna ryb. Když ho tak dostatečně zahustí, střídají se v útocích, aby se každý z nich mohl podle libosti nažrat. Jeden velký krokodýl mořský například údajně vyděsil na souši prase, a nahnal ho do chřtánů dvou menších krokodýlů, kteří čekali v blízké tůni.
To by mohlo znamenat, že si krokodýlové dokážou představit pozici dalších jedinců, aniž by je viděli. Na zvíře, které se od období křídy téměř nezměnilo, to není špatné.
Na druhou stranu se hodí poznamenat, že nejbližší žijící příbuzní krokodýlů jsou ptáci, kteří jsou schopni velice komplikovaného chování. Takže je otázka, jestli je vůbec čemu se divit. Dinets svým krokodýlům věří. "Ve skutečnosti by mohli být svými loveckými schopnostmi druzí hned po lidech," prohlásil.
