Světelné vlny mohou mít na rozdíl třeba od vln zvukových rozdílnou orientaci ve směru šíření. Této jejich fyzikální vlastnosti se říká polarizace. Spousta živočichů ji využívá k orientaci. U savců se to ale nikomu až dodnes nepodařilo dokázat.
Netopýři jsou aktivní zvířata. Během jediné noci mohou urazit i stovky kilometrů. Přesto nemají potíže najít jeskyni či díru ve stromu, v níž bydlí. Podle skupiny vědců vedené Stefanem Griefem z Belfastské univerzity si pomáhají polarizací světla. Za jediné obratlovce, kteří tuto vlastnost elektromagnetického vlnění využívají, byli až dosud považováni plazi a migrující ptáci. Výzkum Griefova týmu zveřejněný v časopise Nature Communicatins přesvědčivě dokazuje, že to zvládá i netopýr velký, mimochodem obývající i Česko.
Vědci přiznávají, že nemají ponětí, jak to netopýři dělají. Všechno, co mají k dispozici, jsou výsledky experimentu, v němž přenášeli netopýry na neznámé místo a nechávali je hledat cestu domů. Zvířata bydlela v Bulharské jeskyni Orlova Chuka. Vědci předpokládali, že netopýři využívají směr světelných vln, které se k nim dostanou od zapadajícího slunce k seřízení vnitřního kompasu. Jakmile svoje vnitřní směrové zařízení ho nastaví, orientují se podle něj celý noční lov.
Filtr v okně
Vědci připevnili netopýrům na záda miniaturní vysílačky. Pak je přenesli na místo vzdálené od domova, vypustili a sledovali, jak budou hledat cestu domů. Před vypuštěním ukázali zvířatům zapadající slunce. Polovina v nich přitom byla ve zvláštních krabicích, které měly velká okna z filtrů, jež měnily směr polarizace světla o devadesát stupňů. Druhá polovina měla místo filtrů v oknech v krabici obyčejné drátěné pletivo. Netopýři se mohli vydat na cestu až mezi jednou a druhou hodinou ráno, když už slunce nebylo vidět.
Zvířata, která viděla západ přes filtr, zamířila špatným směrem. Je to zvláštní i proto, že netopýři viděli skrz filtr slunce, takže mohli odhadnout správný směr z jeho polohy. Místo něj ale radši zvolili polarizaci světla, která je zavedla na scestí. Biologové by samozřejmě rádi věděli, jak netopýři polarizaci vnímají. Zatím se jim ale nepodařilo přijít s žádným rozumným vysvětlením.
Heidingerovy snopy?
Polarizaci elektromagnetického vlnění hojně využívá hmyz, například včely při výpravách za nektarem. Při známých včelích tanečcích vyznačují směr k potravě vzhledem k polarizaci slunečního světla. Toto fyzikální vlastnost světla znají i hlavonožci a korýši. Z obratlovců se podařilo vnímání polarizace prokázat u poštovních holubů. Všichni vyjmenovaní živočichové však mají k jejímu vnímání nějaké zvláštní přizpůsobení.
Savci, aspoň podle stavu současných vědomostí, ničím podobným nedisponují. Není ale úplně pravda, že bychom nebyli schopni polarizaci zahlédnout.
Mnoho lidí vnímá při pohledu do slunce nebo na LCD monitory obrazec připomínající dvojici zkřížených přesýpacích hodin, jedněch žlutých a druhých modrých. Tomuto jevu se říká Heidingerův snop a způsobuje ho polarizace světla. Jestli by netopýři mohli používat něco podobného je ovšem otevřená otázka.
