Nová teorie
Pohání evoluci místo sobeckých genů sobecké ribozomy?

Od šedesátých let minulého století vnímají vědci všechny živé organizmy jako pouhé dopravní prostředky pro geny. Zatímco těla jsou pomíjivá a smrtelná, geny mohou být téměř věčné. Stačí, aby zajistily výrobu vlastních kopií, je to jejich jediný zájem. To jenom aby svůj hlavní zájem mohly realizovat, pořídily těla.

Geny jsou sobecké. Pokud se střetnou zájmy pomíjivého těla a věčného kódu, vyhraje kód. Dvojice evolučních biologů teď však úlohu genů zpochybnila. Otec a dcera Robert a Meredith Root-Bernsteinovi přišli s novým přístupem, který za hlavního hybatele evoluce nepovažuje DNA, nýbrž ribozom. Ribozom je miniaturní strojek, za jehož hlavní funkci považovali dosud biologové překlad genetického kódu z jazyka nukleových kyselin do jazyka bílkovin. Ribozom umí vzít kus genetického kódu a vyrobit podle něj bílkovinu, která pak něco dělá.

Root-Bernsteinovi tvrdí v časopise Journal of Theoretical Biology, že místo aby ribozomy pracovaly jako pasivní překladatelé, jsou to ony, kdo řídí všechny složité chemické reakce v buňce. Argumentují energetikou. Komplikované molekuly v buňkách, složené z velkého množství atomů, jako jsou proteiny a nukleové kyseliny, mohou většinou zaujímat různé prostorové tvary.

Fyzikální zákony je vedou k tomu, aby zaujímaly tvar, který má nejméně energie ze všech možných. Pokud takový energeticky výhodný tvar zaujme DNA, je poskládaná velice kompaktně. Když si z ní buňka chce přečíst některý gen, musí ji na chvíli rozmotat. Biochemikové si přes mnoho desetiletí výzkumu pořád ještě nejsou jistí, jak to dělá.

Ribozom je naopak ve svém energeticky nejvýhodnějším tvaru připraven okamžitě překládat nukleové kyseliny do proteinů. Root-Bernsteinovy proto napadlo, že by místo sobeckých genů v evoluční teorii mohly zaujmout sobecké ribozomy.

Myšlenka je to zajímavá, ale má háček. Ribozomy všech živých věcí od pivní kvasinky přes květák až po velrybu jsou si velice podobné. Živé organizmy jsou naopak velice rozmanité, a navíc si ostře konkurují. Kdyby existovaly kvůli téměř stejným ribozomům, nedávalo by smysl, aby měly tolik forem a aby spolu tak zápasily. Jak to s ribozomovou teorií bude dál, se proto teprve uvidí.