Nevýrazná chuť naprosté většiny rajčat dodávaných na trh není způsobena pouze tím, že je pěstitelé sklízejí ještě nezralá a zčervenat je nechávají až ve skladu působením etylénu, který funguje jako rostlinný hormon. Hlavní část viny padá na nechtěný vedlejší efekt několika desetiletí šlechtitelského úsilí.
Jedním z cílů, které si šlechtitelé stanovili, bylo získat rostliny, na nichž by všechny plody dozrávaly pokud možno najednou, aby sklizeň mohla být co nejrychlejší a nejefektivnější. Je také vhodné, aby jednotlivá rajčata zrála pěkně rovnoměrně a v jistou chvíli celá zčervenala. Zákazníci nestojí o rajčata, jejichž povrch je na některých místech pobledlý či dokonce ještě zelený. Trh si žádá uniformitu a dostává ji. Jenomže za jakou cenu?
Molekulární biologové ze Spojených států, Španělska a Argentiny prozkoumali genetické vlastnosti dnes nejčastěji pěstovaných odrůd. A zjistili, že sedmdesát let trvající šlechtění směřující k výše uvedeným vlastnostem nechtěně ovlivnilo i aktivitu jedné důležité bílkoviny. Vědci o tom informují v aktuálním vydání časopisu Science.
Bílkovina označovaná GLK2 má regulační funkci - řídí aktivitu některých genů, které se podílejí na fungování chloroplastů v buňkách dozrávajících plodů. A chloroplasty jsou "továrna na cukry", probíhá v nich totiž fotosyntéza.
Mutace, kterou šlechtitelé nechtěně posílili, tuto bílkovinu vyřazuje z činnosti. Buňky kvůli tomu mají méně chloroplastů, zpomalují fotosyntézu a vyrábějí méně cukrů a lykopenu - karotenového barviva dávajícího rajčatům jejich červenou barvu.
Přítomnost mutace je zjevná už u nezralých rajčat. Zatímco "normální" rajče je tmavě zelené a s výrazným žilkováním, rajče nesoucí zmíněnou mutaci je jednolitě světlé.
Důsledek nižší fotosyntetické aktivity v plodech je dramatický: místo rajčat, jaká známe od dědečka ze zahrádky, si v supermarketu kupujeme bledule bez chuti a vůně. Rajčata sice dozrávají hezky jednotně a souměrně, ale jako rajčata nechutnají. Máme, co jsme chtěli.
