Dvě populace šimpanzů, které od sebe dělí pouze tok řeky, jsou od sebe geneticky vzdálenější než původní obyvatelé Austrálie, Tahiti nebo Peru se zbytkem lidstva. Šimpanzi totiž na rozdíl od lidí nikdy neprošli "hrdlem lahve".
Tým biologů z Velké Británie, Spojených států a Nizozemska prozkoumal dědičnou informaci 54 šimpanzů z různých částí jejich areálu rozšíření. Některé z testovaných populací spolu prakticky sousedí. Přesto je genetická rozmanitost mezi nimi mnohem větší než u lidí, informují autoři výzkumu v časopise PLoS Genetics.
Nový výzkum jen potvrzuje to, co už genetici dlouho vědí: lidé jsou si geneticky nesmírně podobní. Jedinou výjimku představuje Afrika. Černý kontinent je totiž kolébkou lidstva a její obyvatelé dodnes odrážejí původní rozmanitost prvních lidských populací. Obyvatelé ostatních kontinentů jsou potomky lidí, kteří se před 60-70 tisíci lety vydali přes Arabský poloostrov k severu a jejichž potomci postupně osídlili celý svět.
Z Afriky se vydal jen relativně malý počet lidí, možná jen skupinky čítající pouhé desítky jedinců. Genetická rozmanitost těchto kočovníků proto byla minimální - většina genetických variant zůstala v Africe. Od té doby se velká genetická rozmanitost nestihla novými mutacemi vytvořit, protože desítky tisíc let představují z hlediska evoluce pouhý okamžik.
Prudkému zmenšení populace, které vyřadí ze hry většinu do té doby existujících genetických variant, genetici říkají průchod hrdlem lahve. Zdá se, že šimpanze podobná událost nepotkala a že jednotlivé skupiny žijí poměrně izolovaně, takže se jejich geny příliš nepromíchávají.
Zjištění je významné i pro ochranu šimpanzů ve volné přírodě. Tito lidoopi jsou totiž častými oběťmi pytláků a jejich maso bývá k dostání na afrických trzích. Genetickou analýzou je nyní možné určit, z které části pralesa ulovený šimpanz pochází, což zvyšuje šanci na dopadení pytláků. Navíc je to důležitý argument pro ochranu všech šimpanzích populací, protože se ztrátou každé z nich zmizí i nenahraditelné genetické bohatství.
