Až dosud znali biologové šest kopulačních poloh žab. Teď objevili sedmou. Provozuje jí málo prozkoumaná žába žijící v indickém Západním Ghátu.
Před patnácti staletími dala Indie světu Kámasútru. Teď přišla s novým příspěvkem podobného ražení. V Západním Ghátu, což je pohoří vedoucí okolo většiny západního okraje indického subkontinentu, objevili zoologové zajímavé chování dosud málo prozkoumaného druhu žáby. Jmenuje se indoskokan bombajský a páří se způsobem, který dosud nikdo neviděl, nebo ho aspoň nepopsal. Zoologové donedávna věděli o šesti kopulačních polohách žab. Teď k nim přibyla sedmá. Skupina vědců v čele s Belgičanem Bertem Willaertem ji v časopise PeerJ nazvala "hřbetní obkročení."
Je to modifikace polohy na pejska, která je u žab oblíbená. Žáby mají společné vyústění trávicí, vylučovací a rozmnožovací soustavy, kloaku. Používají takzvané vnější oplození - samička klade vajíčka, do kterých sameček vypustí sperma.
Je k tomu potřebná přesná synchronizace. Žáby se proto obvykle kloakami navzájem dotýkají. Samečci indoskokana však vypouští své sperma na záda samiček, a pak z nich slezou ještě dřív, než začne samotné kladení. Žabí namlouvání i kopulaci si můžete prohlédnout na videích a schématu všude okolo.
Šlapání na hlavu
Sexuchtiví žabáci si vybírají listy na břehu potůčku a kvákají, aby přilákali partnerky. Když si některého z nich všimne samička a zalíbí se jí, posadí se před něj, natočená zády. Potom začne pomalu couvat, dokud samečkovi nešlápne na hlavu. To je definitivní signál, že nápadníka chce. Sameček si na ni smí vylézt. Podle vědců jí pak nejspíš vypustí sperma na hřbet, načež zase sleze. Samička naklade vajíčka a chvíli u nich nehybně sedí − v průměru sem minut a 59 sekund.
Zoologové si myslí, že čeká, až na ně steče samečkovo sperma. Nakonec samička odejde a sameček se může posadit vedle snůšky a začít volat další partnerky. Neobvyklý způsob páření nevypadá moc efektivně. Kupodivu však efektivní je.
Vědci zkoušeli počítat oplozená vajíčka ve snůškách. Došli k závěru, že je samečci oplodní úplně všechna. Jediné, co jim může jejich snahu překazit, je pád do vody. Listy, na nichž se indoskokani nejčastěji páří, totiž nejsou příliš stabilní.
Volající samičky
Biologové filmovali obojživelníky čtyřicet nocí. "Je to pozoruhodná žába s bezprecedentním reprodukčním chováním," uvedl jeden z vědců Sathyabhama Das Biju z univerzity v Dillí. "Objev je fundamentální pro porozumění ekologie a chování žab." Jenže právě k onomu porozumění je asi ještě daleko. Vědci nikde nezmiňují, k čemu by podivný způsob páření indoskokanům mohl být. Indoskokan bombajský zvláštní ještě v jednom dalším ohledu.
Jeho samičky při vyhledávání partnerů občas samy kvákají, místo aby čekaly, až uslyší nějakého samečka. To je veliká vzácnost. Z 6 583 popsaných druhů žab se tak chovají samečky pouhých pětadvaceti. Zoologové si dokonce kdysi mysleli, že samičky žab jsou němé.
Indoskokanů je známo osmadvacet druhů. Velkou část z nich vědci popsali teprve nedávno, indoskokana bombajského konkrétně v roce 1955. Vědeckým jménem se jmenuje Nyctibatrachus humayuni. Je to na počest slavného indického zoologa Humayuna Abdulaliho. Proto se mu také někdy říká Abdulaliho žába, případně vrásčitá Abdulaliho žába. Občas se o něm dočtete také jako o bombajské noční žábě.
