Bezpilotní helikoptéry mají let ve složitém prostředí usnadněn tím, že mohou viset bez pohybu na jednom místě tak dlouho, než se dostatečně seznámí s terénem. Zato letadlo je v neustálém pohybu a jeho manévrovací schopnosti jsou omezené.
Letadlo proto musí reagovat mnohem pružněji. Pro techniky z Massachusetts Institute of Technology (MIT) to byla výzva. "Důvod, proč jsme se od helikoptér přesunuli k letadlům, tkví v tom, že letadla představují mnohem složitější a zajímavější problém. Ale také v tom, že letadla se udrží ve vzduchu mnohem déle," říká vedoucí robotického oddělení MIT Nick Roy.
Dvoukilové letadélko vyvinuté Royovým týmem za vydatné účasti studentů se dovede pohybovat v uzavřeném prostoru, kde bez problémů kličkuje mezi sloupy a paravány členícími prostor. Obejde se přitom bez GPS navigace.
Vědci si však úkol přece jen usnadnili. Letadlo na rozdíl od bezpilotních helikoptér vybavili digitální mapou prostoru, v němž se má pohybovat. Stroj se nicméně musí rychle zorientovat, aby zjistil, kde přesně se nachází a jak je vůči okolnímu prostoru orientován ve všech třech prostorových osách. A tuto informaci musí při letu rychlostí 35 kilometrů za hodinu neustále aktualizovat. Ptrůběžně vyhodnocuje patnáct parametrů.
Letadlo má krátká a široká křídla, umožňující ostré zatáčky a let při relativně nízké rychlosti. K orientaci využívá laserové měření vzdálenosti, informace o zrychlení a poloze dodávají akcelerometry a gyroskopy. Veškeré výpočty probíhají přímo na palubě.
Při výpočtu letové trajektorie se uplatňuje kombinace různých algoritmů. Některé jsou velice přesné, ale jejich výpočet je časově náročný. Jiné vyhodnotí situaci pouze přibližně, ale výsledek poskytují bleskově. Klíčové bylo oba typy řešení optimálně zkombinovat.
