Očima Ondřeje Vrtišky
Myšlenky, které stojí za to šířit

Kdyby v sobotu 20. listopadu zavítal do pražského kina Vzlet náhodný návštěvník, mohl by si chvílemi myslet, že se ocitl na setkání nějaké sekty, která si zakládá na své jedinečnosti, protože pouze vyvoleným se otevře nebeská brána. A přitom šlo jen o (ne)obyčejnou konferenci. TEDx Prague stála za vidění.

Konference TED se zrodila už před mnoha lety ve Spojených státech, ale celosvětový věhlas si získala až v roce 2006, kdy se na webu začala objevovat videa jednotlivých diskusních příspěvků. Od té doby se TEDmánie rozšířila do desítek zemí světa. Licencovaných odnoží označovaných TEDx rychle přibývá.

TED je anglická zkratka pro technologie, zábavu a design, i když v poslední době se E vykládá stále častěji nikoli jako zábava (entertainment), ale jako životní prostředí (environment). Není to až tak důležité, protože o povaze konference to stejně mnoho neříká. Okruh probíraných témat je mnohem širší a do diskuse se zapojují vědci, IT specialisté, učitelé, podnikatelé, inovátoři, umělci... Zkrátka kdokoli, kdo může nabídnout neotřelý pohled na svět a inspirovat k přemýšlení. Podtitul konference napovídá více: Myšlenky, které stojí za to šířit. Řečníci mají vymezen čas nanejvýš 18 minut a je jen na nich, co do tohoto časového úseku stihnou našlapat.

V Praze se první konference TEDx konala loni v prosinci, ale byla malá a téměř nikdo o ní nevěděl. Letos se vrátila v plné parádě. Profesionální organizace a 450 místo původně plánovaných 250 účastníků dávají naději, že další TEDx Prague budou následovat. Už se ostatně konal i TEDx Brno.

Od genů k legu, z Bajkalu na Mars

Bývá pravidlem, že čím volnější je téma konference, tím banálnější bývá její obsah. Tématem TEDx Prague byl Restart – nový začátek, pod čímž si lze představit leccos. Přesto bylo pražské setkání lecjaké, jen ne banální.

Devadesátiletá podnikatelka Františka Garlíková mluvila o tom, jak si v sedmdesáti šla pro živnosťák a rozjela byznys s panenkami v lidových krojích, cestovatel Pavel Blažek o přechodu zamrzlého Bajkalu a o sáhnutí si na dno, kybernetik Roman Neruda o umělé inteligenci, paleobiolog Petr Pokorný o kolapsech civilizací, psycholožka Jana Nováčková o prvňáčcích, psychiatr Cyril Höschl o vztahu genů a duševních poruch, architekt Tomáš Rousek o základnách na Marsu, čtrnáctiletý Marek Erben o svých animovaných filmech z lega... A celé to drželo bez problémů pohromadě. Videozáznamy přednášek by se v dohledné době měly objevit na internetu.

Dobrý den, Praho!

TED i od něj odvozené TEDx jsou mimo jiné velké show v americkém stylu. Snahou organizátorů je neustále zdůrazňovat výjimečnost celé akce a navozovat dojem exkluzivity, elitního klubu. Jako by o kvalitě konference nerozhodoval její obsah, ale to, jak sama sebe prezentuje.

Některé prvky jsem na vlastní kůži zažil poprvé od listopadu 2008, kdy jsem se z jakési patologické zvědavosti zašel podívat na přednášku kreacionisty Waltera Veitha v Kongresovém centru Praha. Jako když moderátor osvětlený reflektory rozpřáhl ruce a slavnostním hlasem zvolal: "Tohle je TEDx!" nebo když jeden z řečníků, kouč Pepper de Callier, po vzoru Micka Jaggera pozdravil sál zvoláním "Dobrý den, Praho!" a gestem si řekl o potlesk.

Jenomže to, co by na jiné akci odpuzovalo, TED se dá kupodivu odpustit. Prostě to k této akci patří. Pozlátko nikdy nepřekročilo hranu, za kterou by začalo být opravdu nesnesitelné, a většina přednášek skutečně stála za vidění (a slyšení). Je osvěžující zažít konferenci, na které třeba se všemi řečníky ve všem nesouhlasíte, ale donutí vás podívat se na známý problém z nového úhlu nebo před vámi otevřou svět, o jehož existenci jste do té doby neměli ani tušení.