Pro vyjádření vzdáleností mezi objekty sluneční soustavy jsou kilometry moc krátké a světelný rok moc dlouhý. Ideálním měřítkem je astronomická jednotka (AU) odvozená od vzdálenosti Země od Slunce. Ale i s tou jsou problémy.
Astronomická jednotka byla původně definována jako délka velké poloosy eliptické dráhy Země kolem Slunce. Později astronomové definici zpřesnili, takže působila o poznání složitěji, byť vyjadřovala stejnou vzdálenost: AU odpovídala poloměru ideální kruhové oběžné dráhy, po níž by obíhal bod s nekonečně malou hmotností kolem Slunce úhlovou rychlostí 0,017 202 098 95 radiánu za den.
Ani tato definice už neplatí. Na zasedání Mezinárodní astronomické unie v Pekingu astronomové zavrhli složité výpočty a nahradili je konstantou. AU má nyní hodnotu 149 597 870,7 km, která nezávisí na jiných proměnných. Na svých webových stránkách o tom informuje časopis Nature.
Dosavadní definice v sobě totiž skrývala několik úskalí. Výpočet vzdálenosti závisel na experimentálních datech, takže jsme si jeho přesností nemohli být zcela jisti. A především naměřená hodnota podléhala relativistickým jevům, takže různí pozorovatelé by mohli dospět k různým (v jejich vztažné soustavě správným) výsledkům. Při měřeních provedených ze Země a z Jupitera by rozdíl představoval více než tisíc metrů.
Ve výpočtu navíc figurovala hmotnost Slunce, která se však neustále zmenšuje, takže se neustále mírně měnila i hodnota astronomické jednotky, byť z praktického hlediska nešlo o výrazné rozdíly.
Nyní všechny nejistoty odpadly a AU by si svou hodnotu udržela, i kdyby se oběžná dráha Země třeba po srážce s obřím asteroidem výrazně změnila. I když v takovém případě bychom měli jiné starosti než se handrkovat o nějakou definici.
AU nyní závisí pouze na definici metru a ta je také neměnná. Metr už totiž dávno není definován jako délka tyče ze slitiny platiny a iridia uložené v Mezinárodním úřadu pro míry a váhy na pařížském předměstí Sèvres. Metr nyní odpovídá vzdálenosti, kterou urazí světlo ve vakuu za 1/299792458 sekundy. A protože rychlost světla je konstantní ve všech vztažných soustavách a relativistickými efekty se nemění a protože definice sekundy obdobně nezávisí na vnějších vlivech, lze tuto vzdálenost považovat za skutečnou konstantu.
