Zase vedle
Astronomové zveřejnili podrobnosti o jarním blízkém záblesku gama
17.11.2013 10:10 Původní zpráva
V dubnu letošního roku zaznamenaly družice Fermi a Swift velmi silný signál v oblasti gama záření. Jeho zdroj byl na poměry podobných událostí blízko od Země, jen 3,75 miliardy světelných let. Jak podobné záblesky vnikají? Co by se stalo, kdyby k nějakému došlo ještě blíž?
První záblesky gama zaznamenaly v roce 1967 dvě americké družice z projektu Vela. Nešlo o vědecké satelity. Spojené státy je vypustily na oběžnou dráhu, aby kontrolovaly dodržování zákazu nadzemních jaderných zkoušek: USA, Sovětský svaz a Spojené království se na něm dohodli na podzim roku 1963. Kvůli studené válce tak došlo k objevu jevu, s nímž si astrofyzikové neví dodnes příliš rady. Na záblescích je nejzajímavější jejich vysoká energie, která by byla schopná okamžitě zničit veškerý život na Zemi. Jsou však ve vesmíru vzácné.
Proto máte jen mizivou šanci, že se to stane během vašeho života. Většina záblesků gama se odehrává velmi daleko od Země. Sedmadvacátého dubna letošního roku však zaznamenaly družice Fermi a Swift záblesk číslo GRB 130427A. Jeho detailní popis zveřejnila tento týden skupina astronomů vedená Alessandrem Masellim i italského Národního astrofyzikálního ústavu v časopise Science.
3 × 1046 W
K záblesku došlo 3,75 miliardy světelných let od nás. Znamená to, že se odehrál asi 6,65 miliardy let po velkém třesku, tedy v době, kdy už byl vesmír starý a vypadal téměř stejně jako dnes. Výkon záblesku GRB 130427A spočítali astronomové jako třicet septiliard wattů (3 × 1046 W). Záblesky gama obvykle trvají něco mezi deseti milisekundami a několika minutami. Po hlavním záblesku ovšem následuje ještě dosvit, který může trvat dlouhou dobu a dá se z něj ledacos zjistit.
V případě dubnového záblesku se dal dosvit pozorovat několik měsíců. Vědci si myslí, že záblesk mohl pocházet od hvězdy dvacetkrát až třicetkrát těžší než Slunce, která je ovšem jen třikrát až čtyřikrát větší, a navíc rychle rotuje. Podobné hvězdy se označují jako Wolf-Rayetovy a jejich povrchová teplota je mezi třiceti a dvěma sty tisíci Kelviny (Povrchová teplota Slunce je 5 778 K).
Jasná smrt
Při běžném záblesku gama se během několika sekund uvolní přibližně stejně energie, jakou bude naše Slunce uvolňovat postupně celý svůj deset miliónů let trvající život. Pokud by exploze měla kulový tvar, msela by se například během záblesku číslo GRB 080319B, k němuž došlo před pěti lety vyzářit zhruba stonásobná enrgie, než jaká by se uvolnila, kdyby se na energii přeměnila veškerá hmota Slunce podle známého vztahu E=mc2. Žádný takový proces se zatím nepovedlo ve vesmíru objevit. Není to ale ani třeba.
Energie záblesků bývá totiž soustředěna do úzkého paprsku, který putuje kosmickým prostorem. Podle nejpřijímanější teorie vydává záblesky hmota, která padá po spirále do hroutícího se středu zanikající hvězdy. Vzniknou dva prudké úzké záblesky. Každý mířící na opačnou stranu.
Současné astronomické přístroje zaznamenají zhruba jeden gama záblesk denně. V naší galaxii se objeví jeden za sto tisíc až milión let. Protože jsou však záblesky úzké, je pravděpodobnost, že strefí zrovna naši planetu téměř nulová. Pokud by se to však stalo, neměli bychom šanci. Život na naší planetě by přestal existovat.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.