Kosmičtí samotáři
Galaxie je plná planetárních sirotků. Je jich více než hvězd

Zdaleka ne každá planeta obíhá kolem své mateřské hvězdy. Překvapivě mnoho jich zřejmě bloudí galaxií osaměle. Takových sirotků může být dokonce více než "tradičních" planet. Vyplývá to z pozorování využívajících princip gravitační čočky.

Mezinárodní tým astronomů sledoval prostřednictvím teleskopu observatoře na novozélandské hoře Mount John centrální část Mléčné dráhy. Odhalil deset planet velikosti Jupitera, které neobíhají kolem žádné hvězdy a krouží osaměle kolem galaktického středu.

Autoři objevu, kteří o něm informují na stránkách časopisu Nature, se domnívají, že planetární sirotci byli odmrštěni z nově vznikajících, ještě nestabilních planetárních soustav gravitačním působením jiných hmotných planet nebo samotné hvězdy.

Gravitace ji sice přitažlivá síla, ale pokud má menší těleso dostatečnou vlastní rychlost, aby ze spárů gravitace hmotnějšího tělesa uniklo, může takové přiblížení zafungovat jako katapult. Stejný princip gravitačního urychlení ostatně využívají lidmi sestrojené kosmické sondy, které zvyšují svou rychlost a usměrňují svou dráhu průletem v těsné blízkosti kolem některé z planet sluneční soustavy.

Stovky miliard samotářů

Planety gravitačně nevázané k žádné hvězdě je velmi obtížné odhalit. Astronomové sice tušili, že takové planety existují, nález deseti během relativně malého průzkumu je však překvapil. Nyní odhadují, že v naší galaxii jich mohou být stovky miliard. Možná jich je více než hvězd. A více než planet obíhajících kolem hvězd.

Astronomové je pozorovali díky efektu gravitační čočky: pokud světlo ze vzdáleného zdroje prochází cestou k pozorovateli v těsné blízkosti hvězdy nebo hmotné planety, působením její gravitace se zakřivuje podobně jako při lomu na optické čočce, což má při pozorování v teleskopu za následek zdánlivé zvětšení a zjasnění vzdáleného objektu. Ten se dokonce v zorném poli může objevit "zkopírovaný" dvakrát nebo vícekrát, protože průchodem gravitační čočkou vzniknou jeho obrazy. Princip detekce osamělých planet ukazuje video:

Náhlé zjasnění vzdálené hvězdy je tedy důkazem o průchodu hmotného objektu mezi ní a pozorovatelem. Aby byl efekt měřitelný, musí být gravitační působení tohoto jinak neviditelného tělesa velmi silné. Metoda proto umožňuje zaznamenat pouze planety o velikosti Jupitera a větší. Menších sirotků, kteří galaktickou nocí proplouvají bez povšimnutí, je však zřejmě mnohem více.