Americkým vědcům se díky Hubbleovu vesmírnému dalekohledu podařilo popsat atmosféry dvou typů planet, které podle nich mohou být pokryty mraky. Jedná se o planetu GJ 436b, která se nachází třicet šest světelných let od Země v souhvězdí Lva, a planetu označenou jako GJ 1214b, ležící čtyřicet světelných let daleko v souhvězdí Hadonoše.
Výzkumníci považují tuto studii za důležitý milník na cestě k charakterizování možných obyvatelných světů podobných Zemi. Ačkoli astronomové objevili obě tělesa již v roce 2004 a 2009, povaha jejich atmosféry nebyla donedávna určena. Matematické modely odvozené z dat o pozorování planet GJ 436b a GJ 1214b předpokládají mraky, které mohou být složeny z chloridu draselného a sulfidu zinečnatého, a velmi vysoké teploty (i nad 100°C).
Obě zkoumané planety se řadí mezi středně těžké. To znamená, že jsou větší než skalnaté planety, jako je Země, a menší než plynní obři jako například Jupiter. Planetu GJ 436b označili vědci jako "teplý Neptun", protože je mnohem blíž své hvězdě než Neptun Slunci. GJ 1214b je kvůli své velikosti zařazena mezi planety nazývané "superzeměmi".
Studie atmosfér obou exoplanet vyšly v časopise Nature. Hubbleův teleskop zachytil detaily atmosfér díky tomu, že je možné planety pozorovat při průletu před jejich mateřskými hvězdami. Astronomové mohou někdy z vlnové délky světla vzdálených objektů odhadnout, jaké je jejich chemické složení. V případě studovaných planet se to však nepodařilo.
První autorka zprávy o pozorování objektu GJ 436b ("teplého Neptunu"), Heather Knutsonová z Kalifornského technologického institutu, uvedla, že atmosféra tělesa může obsahovat těžší molekuly vodní páry, oxidu uhelnatého a oxidu uhličitého. Ty by mohly ztěžovat detekci dalších prvků.
Pod pozorování "superzemě" GJ 1214b je podepsán tým astronomů z Chicagské univerzity vedený Laurou Kriedbergovou a Jacobem Beanem. Výzkumníci tvrdí, že našli v atmosféře planety konečný důkaz výskytu vysokých mraků. Data z teleskopu byla natolik přesná, že umožnila vyloučit teorii o atmosféře bez mraků, která by byla složena z vodní páry, metanu, dusíku, oxidu uhelnatého a oxidu uhličitého.
"Myslím, že je velmi vzrušující, že můžeme používat teleskop jako ten Hubbleův, který nebyl za tímto účelem nikdy navržen, dělat tyto druhy pozorování s tak mimořádnou přesností a opravdu přesně určit nějaký aspekt atmosféry superzemě," uvedl Bean.
