Písečné duny na severu rudé planety nejsou jen zkamenělým pozůstatkem bouřlivé minulosti. Stále se mění - podobně jako duny pozemských pouští. Kromě větru k tomu přispívá i cyklické namrzání a odpařování oxidu uhličitého na jejich povrchu.
Astronomové se dosud domnívali, že duny, obklopující v širokém pásu severní polární čepičku Marsu, vznikly v dobách, kdy nad povrchem zuřily divoké vichřice. Z dostupných dat o tamní atmosféře vyplývá, že dnes na planetě nevane vítr tak silně, aby mohl přenášet zrnka písku. I robotičtí průzkumníci, kteří operovali nebo stále operují na povrchu planety, zaznamenali silnější vítr jen výjimečně. Nyní se ukazuje, že minimálně vysoko na severu je klima přece jen divočejší.
Dokládají to snímky pořízené sondou Mars Reconnaissance Orbiter, která povrch Marsu ve vysokém rozlišení fotografovala po dobu dvou marsovských let (přibližně čtyř pozemských let). Ukazují jasné sezonní změny ve tvaru dun.
V aktuálním vydání časopisu Science o tom informuje Candice Hansenová z Ústavu planetárních věd Arizonské univerzity s kolegy ze Spojených států, Velké Británie a Švýcarska.
Změny vědci zaznamenali u čtyřiceti procent sledovaných dun. „Počet a rozsah změn je skutečně překvapující,“ komentuje nová zjištění Hansenová. Podle týmu, který vede, však přesuny písku vedle větru způsobuje také chování oxidu uhličitého na povrchu dun.
V zimě oblast pokrývá vrstva zmrzlého oxidu uhličitého (suchého ledu), který na jaře sublimuje – odpařuje se z povrchu, aniž projde kapalnou fází. „Rychlé odpařování plynu duny destabilizuje a vede ke vzniku písečných lavin. Míra eroze pozorovaná během jediného marsovského roku je skutečně ohromující. Na některých místech se při jediném sesuvu laviny přemístily stovky čtverečních metrů písku,“ říká Hansenová.
