Plán zachytit kus asteroidu nepodněcuje lidskou fantazii

Americký kosmický program paběrkuje. Raketoplány už nelétají, jejich nástupce je v nedohlednu. Astronaut Scott E. Parazynski ale vidí v rozhovoru, jehož kratší verze vyšla v tištěném TÝDNU, budoucnost optimisticky. S novou prezidentskou administrativou přijdou lepší časy. Horší už přijít nemohou.

Jste docela vysoký. Myslel jsem, že aby se člověk mohl stát astronautem, musí být malý.

To je trochu moje bolavé místo. Během kariéry jsem měl s výškou jednou opravdu problém. Měl jsem letět na dlouhou misi na ruské orbitální stanici Mir. Jenže vyšlo najevo, že jsem moc velký, abych mohl v případě pohotovosti použít návratovou kapsuli lodi Sojuz. Občas mi kvůli tomu říkají "moc dlouhý Parazynski". Je to ale už dávno. Rusové společně s Američany Sojuz upravili, takže dnes v něm velcí lidé jako já v něm mohou letět také.

Mám 191 centimetrů. Mohl by letět člověk mojí výšky? I v Sojuzu?

Ano, mohl. Je to však velmi nepohodlné. Nejsem si jistý, jestli byste chtěl, ale z technického hlediska by to šlo.

Minulý týden jsem četl, že NASA chce vymontovat z vyřazených raketoplánů nádrže na vodu a použít je na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Připadá mi to jako poslední tečka za programem raketoplánů. Teď už je jisté, že opravdu nikdy znovu nepoletí.

Nepoletí. Je to otrava, poněvadž to byly skvělé stroje. Jejich provoz byl ale naneštěstí velice drahý. Týká se to jak samotných letů, tak pozemního servisu mezi misemi. Jakmile byl program ukončen, přišli jsme o expertízu potřebnou k jejich provozu. Zavřeli jsme si tak dveře k dalším letům.

Takže z vašeho pohledu byl program raketoplánů úspěšný?

Byl neuvěřitelně úspěšný. Raketoplány byly mimořádné stroje, jedny z nejkomplexnějších, jaké kdy lidé postavili. Umožňovaly nám dělat skvělé věci, včetně návštěv a oprav Hubbleova kosmického teleskopu, vynášení všech typů vědeckých satelitů a technologií do vesmíru a stavby ISS.

Platí to, i když vezmete v úvahu ztrátu čtrnácti lidských životů během jejich dvou havárií?

Ano, byla to tragická ztráta. Na palubě Columbie jsem měl blízké přítele. Když ale uvážíme prospěch z výzkumu vesmíru, stojí riziko za to. Všichni členové posádky cítili, že užitek riziko vyváží.

Jaké jsou vůbec vědecké důvody pilotovaných letů? Jako vědecký novinář hledám pět dní v týdnu zajímavé práce, o kterých by se dalo napsat. Vidím spoustu článků založených na datech z družic jako je Chandra nebo Planck, případně sond jako New Horizons. Nevidím však téměř žádné práce vycházející z pilotovaných letů.

Tak jak to popisujete, by se vám možná stačilo zaměřit na jiný druh literatury. Hlavní účel ISS je ale pořád ještě výzkum technologií, které nám umožní další výzkum vesmíru. Vznikají při něm ovšem i technologie použitelné v průmyslu. Z kosmického výzkumu těží materiálová věda, fyzika spalování, počítačová technika. Z vesmíru se dá pozorovat Země. Můžeme sledovat změny životního prostředí.

Máte ale pravdu. Robotičtí předchůdci lidí odvedli kus dobré práce. Výsledky z Marsovských vozítek, nebo dalších sond jako je Rosseta a Phillae, jsou úžasné a pomůžou nám jednou vyslat lidské posádky do míst, kam dosud člověk nevkročil.

Jak vnímáte současnou situaci amerického kosmického programu? Program raketoplánů skončil a vy musíte platit Rusům za dopravu na ISS. Zdá se mi to smutné.

Myslím, že rozhodnutí odstavit raketoplány bylo předčasné. Měli jsme mít připravený dopravní prostředek další generace, který by je nahradil, dřív, než jsme je vyřadili. K rozhodnutí ale došlo na finančním základě. Bylo nemožné zároveň platit vývoj nástupce raketoplánů i jejich provoz.

Další generace dopravních prostředků je nová kosmická loď Orion?

Orion nás vezme do hlubokého vesmíru. Na dopravu k ISS bude stačit kosmická loď Dragon vyvíjená společností Space X a CST-100 od Boeingu. Měly by snad být připravené v letech 2017 nebo 2018.

Příští test Orionu by měl proběhnout v roce 2018. Četl jsem o plánu vrátit se s ním na Měsíc. Jak moc je to v současnosti pravděpodobné?

Oficiální záměr je přivézt pomocí bezpilotní sondy balvan z povrchu některého asteroidu a zaparkovat ho na oběžné dráze Měsíce. K balvanu by se pak měla vypravit posádka na palubě Orionu. Setká se s ním, odebere z něj vzorky a dopraví je na Zemi. Myslím si ale, že příští prezidentská administrativa plán zruší, poněvadž z něj není nikdo nadšený. Nejzazším lidským osudem je mise k Marsu. Plán zachytit kousek asteroidu nepodněcuje fantazii.

Prezidentská administrativa může být jen lepší, poněvadž Obama nemá výzkum vesmíru rád …

Neřekl bych, že nemá rád vesmír. Není to ale jeho priorita, ačkoliv obecně je vědě nakloněn.

Jste vystudovaný biolog a lékař. Jak ovlivňuje pobyt ve vesmíru a beztížný stav lidské tělo?

Vlivů je spousta. Když žijete týden nebo ještě déle ve vesmíru, je pro vaše tělo obtížné zvyknout si znovu nést svou vlastní váhu. Svaly a kosti atrofují, srdce nemusí pumpovat proti gravitaci.

I po deseti nebo jedenácti dnech, což byla obvyklá délka mise raketoplánu?

Ano. Je to velmi rychlé, zvlášť pokud necvičíte. Vnitřní ucho a rovnovážný systém je také silně zasažen. Největší výzva je kinetóza (nemoc z pohybu, pozn. red.). Během prvních dvou dnů mise jí trpí asi polovina astronautů, kteří letí do vesmíru poprvé. Pak je to většinou přejde.

Je to stejný princip jako u mořské nemoci? Občas mi bývá špatně v autě. Znamená to, že by mi bylo špatně i na ISS?

Dobrá otázka. Není. Mohlo by vám být dobře. Neexistuje žádná souvislost mezi tím, když je vám špatně na moři, v autě, nebo v letadle. Pokud máte kterýkoliv z těchto problémů, mohlo by vám být na oběžné dráze dobře, a naopak.

Četl jsem, že přetížení při startu zkracuje astronautům páteř.

Není to zrychlení při startu, poněvadž při něm směřuje vektor přetížení kolmo na hrudník. Při pobytu ve vesmíru ale na páteř nepůsobí gravitační síla. Během mise jsem vyrostl asi o pět nebo šest centimetrů. Když se vrátíte domů, zase se zmenšíte. V páteři máte mezi obratli malé gelovité váčky, takzvané meziobratlové ploténky. Jsou přizpůsobené neustálému tlaku. Když na ně nepůsobí, roztáhnou se, což celou páteř natáhne.

Překvapuje mě, že používáte centimetry. Děláte to, poněvadž jste v Evropě, nebo jste na ně zvyklý?

Nejsem, je to kvůli vám.

Takže v americkém kosmickém programu se používají uzly, stopy, míle, a tak dál?

Ano. Nejobtížnější je to na palubě ISS. Musíme se vždycky ujišťovat, že používáme stejné jednotky, poněvadž kdybychom se spletli, mohlo by to dopadnout velice špatně.

Taky jste se musel naučit rusky?

Da, konečno.

Na své poslední misi k ISS z roku 2007 jste kvůli opravě solárního panelu absolvoval nebezpečný výstup do volného prostoru na konci robotického ramene. Jak si při něčem takovém člověk připadá?

Jste velice soustředěný na úkol, který máte vykonat, takže se nezabýváte věcmi, jež nemůžete změnit. Nebál jsem se. Věděl jsem, že kdyby to vypadalo, že procedura nebude bezpečná, vrátím se zpátky a vymyslíme nějaký jiný plán. Víc než bezpečnost mě zajímalo, jak oprava dopadne.

Je možné během kosmické procházky uletět pryč od kosmické stanice nebo raketoplánu?

Jsme spojeni s lodí kabelem. Kdyby se ale přerušil, máme na zádech zařízení, kterému se říká SAFER (z angl. Simplified Aid for Extravehicular activity Rescue), je to raketový ruksak, který vám umožní doletět vlastní silou do bezpečí.

Musel ho už někdo vyzkoušet v praxi?

Ne. V případě pohotovosti zařízení ještě nikdo nepoužil, ale během mého druhého letu do vesmíru jsme ho testovali.

Kolik váží kosmický skafandr?

Okolo dvou set kilogramů. K tomu musíte připočítat vlastní váhu a nástroje. Ve stavu beztíže není problém ho zvednout, ale pořád máte setrvačnost. Když se odrazíte moc rychle, můžete pak mít potíže zastavit.

Je možné některý nástroj upustit?

Je. Všechno musí být upoutané. Naneštěstí občas poutací háčky selžou a nějaký nástroj se ztratí. Prostředí je velice komplexní. Pracujete s mnoha nástroji. Nemívá to žádné následky. Shoří v atmosféře.

Neměl by dál kroužit ve stejné výšce jako raketoplán?

Ve výškách, v nichž pracujeme, jsou pořád malá množství vzduchu, která nástroje brzdí. Malé kousky, ať už jsou to zbytky po startu rakety nebo nástroje, pomalu ztrácí rychlost. Čím jsou menší, tím, rychleji zpomalují. Většinou shoří dřív, než zasáhnou Zemi. Jinak je to s něčím větším, jako byla třeba kosmická stanice Mir. Byla úmyslně navedena do atmosféry, kus jí skončil v jižním Pacifiku.

To mi připomíná, že jsem na začátku roku psal článek o pětadvacetiletém výročí Hubbleova kosmického teleskopu (HST). Pokud vím, čeká ho podobný osud.

Ano, nakonec to tak bude. Zatím ale pořád poskytuje úžasná data. Nevím o plánu na jeho navedení do atmosféry. Největší Problém dělají gyroskopy, které udržují dalekohled namířený na jedno místo. Časem se opotřebovávají a selhávají, což je hlavní důvod, proč jsme k teleskopu vysílali servisní mise, jejichž posádky je měnily. V současnosti ale nemáme způsob, jak se k teleskopu dostat. Jakmile HST zbydou jen dva gyroskopy, bude jeho schopnost pracovat omezená.

Chystá se ale náhrada.

Ano. Webbův teleskop. Měl by být ovšem zaparkovaný na tak vzdálené oběžné dráze, že nepůjde opravovat podobně jako HST. Doufejme, že bude od začátku fungovat perfektně.

Když už nefungují raketoplány, je to jedno. Nedal by se opravit tak jako tak, ne?

Existují plány použít k návštěvě HST nebo jiné podobné servisní misi loď Orion, bylo by to ale náročné.

Orion je velice podobný Apollu, jen větší. Nebo Sojuzu. Minimálně ze Sojuzů už kosmonauti do volného prostoru vystupovali.

Možné by to bylo.

Strávil jste na oběžné dráze padesát sedm dní a jedenáct hodin. Nemáte obavy z následků kosmického záření?

Každý astronaut je považován za radiačního pracovníka. To znamená, že musíme nosit dozimetry. Většinou jsem se vracel na zem s dávkou, která se rovnala ekvivalentu rentgenu hrudníku. Není zcela bezvýznamná, ale nepřekračuje povolený limit. Opravdové riziko je pobyt trvající několik měsíců.

To se týká víc Rusů (Rekord drží Kosmonaut Valerij Poljakov, který pobyl na stanici Mir 437 dní a 18 hodin, pozn. red.)?

Ano, ale v současnosti i amerických astronautů. Můj kamarád Scott Kelly by měl být ve vesmíru téměř rok. Bude vystaven daleko větší dávce.

Takže je to podobné jako pracovat v jaderné elektrárně?

Správně.

Otázka od kolegy: Mají astronauti nějaké zvláštní rituály, jako sportovci, kteří se chystají na nějaký důležitý zápas?

Děláme několik takových věcí. Před každým startem hraje velitel mise karty s techniky, dokud neprohraje. Teprve pak můžeme vyrazit ke startovací rampě. Také věšíme emblém mise nad dveře ubikací posádky. Vždycky, když dveřmi procházíme, musíme se ho dotknout.

A ještě jedna: kolik jste si jako astronaut vydělal?

Máme se dobře, ačkoliv bych nechtěl zmiňovat konkrétní číslo. Jsme státní zaměstnanci. Jako astronaut nezbohatnete. Většina z nás by to dělala i zadarmo. Stačilo by nám, aby nám dali najíst.