Gigantické výbuchy ve sluneční atmosféře s energií řádově stovek miliard megatun TNT už vědci studují dlouho. Teď se jim ale podařilo zpozorovat na sousední dvojhvězdě explozi, která byla deset tisíckrát silnější.
Vypadalo to původně na klidný večer. Třiadvacátého dubna letošního roku se sonda Swift určená k pozorování záblesků gama ze vzdáleného vesmíru vznášela na své nízké oběžné dráze. V devět hodin a sedm minut greenwichského času ale její teleskop BAT, který slouží počátečnímu rozpoznávání záblesků, zachytil neobvyklý signál. Palubní počítač ho během zlomku sekundy vyhodnotil jako zajímavý, spočítal, odkud přichází a zaměřil na něj i ostatní přístroje sondy. Zároveň upozornil observatoře na celém světě, že družice možná zachytila něco zajímavého.
Ukázalo se, že jde o erupci podobnou těm slunečním, která přicházela z dvojhvězdy DG Canum Venaticorum (DG CVn), vzdálené od nás jen pouhých šedesát světelných let. Prozkoumat všechna data o výbuchu bude trvat ještě dlouho. Astronomové se zatím omezili na krátké sdělení na setkání Americké astronomické společnosti a stručnou zprávu pro tisk, kterou zveřejnilo Goddardovo kosmické středisko.
Matka všech erupcí
Soustava DG CVn se skládá ze dvou hvězd, přibližně o třetinu menších než Slunce a asi o třetinu chladnějších. Hvězdáři nedokážou určit, která složka dvojhvězdy má erupci na svědomí. "Takhle silná vzplanutí z červených trpaslíků jsou extrémně vzácná," prohlásil Adam Kowalski z Goddardova střediska. Astronomové tvrdí, že záblesk byl o čtyři řády silnější než nejsilnější dosud zaznamenaná sluneční erupce z listopadu 2003.
Světlo dvojhvězdy zesílilo ve viditelné oblasti desetkrát a v ultrafialové dokonce stokrát. Nejvyšší teplota materiálu vyvrženého explozí byla asi dvě stě milionů stupňů, což je přibližně dvanáctkrát víc, než kolik činí teplota v jádru Slunce.
Tři hodiny po prvním záblesku přišel další téměř stejně silný. Podobné párování erupcí se dá pozorovat i na Slunci. Po výbuchu jedné oblasti často následuje další v místech, kdy byl až dosud klid. Dalších jedenáct dní zaznamenávaly měřící přístroje slabší výbuchy podobné následným otřesům při zemětřesení. Zklidnit se trvalo dvojhvězdě celých dvacet dní.
Obří dynamo
Dvojhvězda je ještě mladá. Astronomové odhadují stáří obou jejích složek na přibližně třicet milionů let. Slunce je staré asi 4,6 miliardy let a má za sebou asi polovinu své existence. Poněvadž jsou složky soustavy DG CVn menší a chladnější, dá se čekat, že budou žít ještě déle. Za hlavní důvod, proč dokázaly vytvořit tak silnou erupci, považují vědci jejich rychlejší rotaci okolo vlastní osy.
Erupce berou energii z deformací magnetického pole hvězdy. Rotace funguje jako dynamo, které je posiluje.
Hvězdy v soustavě DG CVn rotují kolem vlastní osy víc než třicetkrát rychleji než Slunce (zároveň také obíhají okolo sebe v asi trojnásobné vzdálenosti než Země od Slunce.). Když byla naše mateřská hvězda mladší, rotovala rychleji a dokázala vytvořit podobné exploze. Naštěstí se ale už zpomalila.
