Případ čtrnáctileté Britky, které soud umožnil čekat v kryokomoře na oživení, ukazuje, že hranice mezi fikcí a realitou je stále tenčí.
Je mi teprve čtrnáct, nechci umřít, ale vím, že se to stane. Zamrazení mi dává šanci na vyléčení, i kdyby to bylo za stovky let, napsala soudu čtrnáctiletá umírající Britka, která trpěla vzácnou formou rakoviny. Naděje na uzdravení byla nulová a dívka, známá pouze pod iniciálami JS, se začala na internetu zajímat o kryoniku. Dospěla k závěru, že poslední, co pro ni lidé mohou udělat, je zachovat její tělo pro budoucí generace, které možná dokážou její nemoc vyléčit.
Napsala proto odhodlaný dopis justici. Soudce Peter Jackson ji poté navštívil v nemocnici. A setkání na něho zapůsobilo. "Byl jsem dojatý, s jakou odvahou čelila svému údělu," popsal. Splnit dívce poslední přání však nebylo jednoduché. Dítě totiž nemá právo sepsat závěť, a tudíž rozhodovat o tom, jak bude s jeho tělem naloženo po smrti. Soud tedy musel určit, co je nejlepším možným zájmem umírajícího děvčete. A soudce nakonec rozhodl, že v jeho nejlepším zájmu bude čekat na vzkříšení v lázni z kapalného dusíku. Něco takového tu ještě nebylo. Dívka zemřela 17. října, okolnosti citlivého případu byly ale zveřejněny až v listopadu.
Rodiče se na dceřino zamrazení dívali rozdílně. Matka byla pro, otci se však představa dcery v kryokomoře nelíbila. Jenže s ním se dívka neviděla osm let a setkání odmítla dokonce i poté, co jí diagnostikovali smrtelnou nemoc. Nakonec si to otec rozmyslel. "Respektuji rozhodnutí své dcery, je to poslední věc, kterou po mně žádala," řekl.
"Je to první rozhodnutí svého druhu nejen u nás, ale možná i kdekoli jinde. Je odrazem nových výzev, jež věda představuje pro právo," komentoval soudce přelomový verdikt. "Kryonika je spekulativní a kontroverzní. Na druhou stranu zachování buněk a tkání zmrazením je dnes už využívaná metoda, například při uchovávání spermatu či embryí," vysvětlil. V budoucnu bude podle něho podobné etické výzvy muset řešit i vláda.
A jak vlastně zamrazení proběhlo? Je to složitý proces a bez pomoci nemocnice to nejde. Tělo musí být připraveno krátce po smrti, ideálně během několika minut. Lékaři vymění krev za speciální nemrznoucí směs. Dívčino tělo dorazilo týden po smrti zabalené v suchém ledu do USA a následně bylo zamrazeno v Institutu kryoniky v Michiganu.
Ostatky mladé Britky budou v USA uchovávány na náklady jisté komerční společnosti. Stojí to v přepočtu něco přes milion korun.
Naděje, či zoufalství?
Představuje tato metoda reálnou šanci, nebo je to jen falešná naděje pro zoufalé lidi, která se tváří vědecky? Od prvního zamrazení v šedesátých letech skončilo v kryokomoře asi dvě stě lidí. Další tisíce dosud žijících si to předem objednaly ve své poslední vůli.
Zmrazit a poté znovu rozmrazit člověka není možné. Respektive možné to je, ale nedá se to přežít. Naše buňky se při mrznutí naplní ledovými krystalky, které při svém roztahování potrhají buněčné stěny. Jakmile se tělo znovu zahřeje... Inu, není třeba zacházet do detailů.
Vyřešit tento problém by v budoucnu mohla pokročilá metoda takzvané vitrifikace, kdy je krev nahrazena kombinací nemrznoucích tekutin a roztokem na zachování vnitřních orgánů.
Tato metoda je v počáteční fázi výzkumu a klinicky se neprovádí. Je to ještě něco trochu jiného než výměna krve za nemrznoucí směs. Jakmile teplota poklesne pod minus 90 stupňů Celsia, z tekutiny se stane pevná látka podobná sklu. Tento postup se často používá u mrazení embryí nebo vajíček.
Letos se podobným způsobem podařilo zmrazit a následně oživit mozek králíka, ačkoli stále není jasné, zda byly zachovány všechny funkce. Popularita kryoniky roste v posledních letech napříč kontinenty, ale reálná možnost, že se probudíte do krásného světa bez rakoviny, zatím neexistuje.
Vizionář Verne
Díky případu zmrazené dívky mnoha lidem vrtá hlavou, jaké vynálezy, dříve známé z vědecko-fantastických knížek, dnes již existují v reálném světě. A není jich málo. Snad každý kluk četl romány Julese Verna. Průkopník vědecko-fantastické literatury ve svých knihách psal o věcech, které se později staly důležitou součástí lidského vývoje. Přesnost jeho odhadů je místy zarážející.
V roce 1865 vydal román Ze Země na Měsíc, v němž jsou tři Američané vystřeleni do vesmíru v lunárním plavidle Columbiad, které váží něco přes devět tun a stojí pět a půl milionu amerických dolarů. O století později vyslali Američané na Měsíc tři muže v modulu Columbia vážícím necelých dvanáct tun. Jeho cena byla asi 16 miliard dolarů. Ale když přepočítáme hodnotu peněz z Vernovy doby do roku 1969, vyjde nám, že Verne podcenil cenu plavidla jen asi o tři miliardy "moderních" dolarů.
Výrazně se zapsali také Herbert George Wells či Isaac Asimov. Wells ve své knize Osvobozený svět roku 1914 popisoval atomové zbraně. Asimov v eseji v roce 1964 představil vizi světa za padesát let. I jeho předpovědi jsou působivé. Vedle robotů, kteří však "nebudou běžní či příliš vyspělí", také předpovídal samořídicí auta, videokonference či televize s plochou obrazovkou. Autoři sci-fi si vysnili i špuntová sluchátka nebo individuálně cílené reklamy.
Právě samořídicí vozidla jsou častou sci-fi fantazií, která dnes nabírá reálnou podobu, ačkoli k dokonalosti mají ještě daleko. Svědčí o tom i fakt, že verze od firmy Google za šest let jedenáctkrát bourala. Lexus zase hodlá vyrábět létající prkna jako z kultovního filmu s Michaelem J. Foxem Návrat do budoucnosti.
Zbraně, zbraně, zbraně
Řadu dnes běžných vymožeností poprvé představili scenáristé seriálu Star Trek. Jsou to například iPad, jenž se podle svých tvůrců až prapodivně podobá systému PADD, který používala posádka lodi Enterprise. Jeho představa vznikla už v osmdesátých letech. Parta kolem kapitána Picarda také užívala něco jako 3D skener, ačkoli vlastní systém transportování lidí pomocí paprsku stále spadá do oblasti fantasmagorie.
Důležitým katalyzátorem pokroku jsou vždy zbraně a armádní aplikace. Z filmů známe pulsní či laserové pistole a pušky. K tomu máme celkem daleko, avšak americká armáda užívá Active Denial System (ADS), který funguje v podstatě na principu mikrovlnné trouby. Tato nesmrtící energetická zbraň zahřívá povrch daného cíle, například lidskou kůži. To způsobuje nepříjemný pocit, jenž má oběť donutit k útěku. Ideální využití najde ADS během nepokojů a masových akcí. Američané tuto zbraň poslali v roce 2010 do Afghánistánu, ale oficiálně ji nikdy nepoužili.
Také paralyzující zbraň známá jako taser vychází ve skutečnosti ze sci-fi literatury. Výzkumník NASA Jack Cover, který ji vymyslel, se inspiroval knihou z roku 1911. Taser je zkratka slov Thomas A Swift's Electric Rifle.
Vedle vydařených vynálezů ale zůstává řada nedosažitelných představ. Výmysly vědecké fantastiky jako teleporty, warpový pohon nebo plášť neviditelnosti zůstávají realitě na světelné míle vzdáleny.
|
Čeho se dočkáme |
