Čína je často terčem kritiky za to, že Africe hodně bere, ale málo dává. V Libérii to ale tak úplně neplatí, čínské úřady se tu totiž dostaly na dosud neprobádané území - jazykové kurzy, píše britský zpravodajský server BBC.
V čele provizorní učebny na hlavním sportovním stadionu v liberijské metropoli Monrovii čínský učitel Li Pcheng projíždí zdvořilostní fráze, kterými si musí projít všichni studenti cizích jazyků. Před ním na plastových židlích sedí asi tucet Liberijců, většina z nich mladých a toužících odcestovat nebo možná dokonce studovat v Číně. Studenti se nejdříve zdráhají a možná i trochu ostýchají.
"Čínština nejdřív vypadá obtížně, ale když budou tvrdě pracovat, dokážou to," říká Li.
Stejně jako ve většině Afriky se Čína v poválečné Libérii výrazně angažuje, obnovuje silnice z peněz Světové banky, řídí hotely a restaurace, obchoduje s léčivy a dalším zbožím.
Čínská těžební společnost China Union se letos po podpisu smlouvy o těžbě železné rudy ve výši 2,6 miliardy dolarů (takřka 45 miliard korun) stala největším investorem v Libérii.
Stále větší počet Číňanů, kteří do země přicházejí za prací a časem v ní zůstanou, mohou v celé zemi poslouchat vysílání místní rozhlasové stanice v čínštině.
Rostoucí obchodní vazby vysvětlují, proč se čínská ambasáda a ministerstvo školství a tělovýchovy rozhodly pořádat pětkrát v týdnu bezplatné odpolední dvouhodinové lekce čínštiny. I když účast byla kvůli monzunovým dešťům na prvních hodinách slabá, studenti, kteří přišili, byli odhodlaní.
Sedmapadesátiletý John Cooper z Monrovie říká, že hodiny odrážejí změnu v liberijských politických závazcích. "Liberijci jsou tradičně k Američanům blíž, než jsme my k Číňanům, ale ironií je, že Číňani k nám jsou otevřenější než Američané," říká. "Jestli tu Číňané s námi dalších tak dvacet pět let zůstanou, tak to bude pro nás dobré."
Žena ve středních letech na kurzu souhlasí, že hodiny jsou pro zemi důležité. "V Libérii mluvíme jen anglicky, a místo abychom se učili francouzsky, si s francouzštinou jen hrajeme - pro národ je to prostě dost špatné," říká.
Ostatní, například čtyřicetiletého Tubmana Nyennetyho, pohánějí ke studiu čínštiny osobní ambice. "Potřebujeme se učit čínsky, protože nikdy nevíte, kdy budete mít možnost jet do Číny," řekl. Studentka Musu Woodforová si vzpomíná na obtíže, se kterými se setkala, když před občanskou válkou uprchla do sousední frankofonní země.
"Učíme se francouzsky, tak proč ne čínsky? Když jsme kvůli válce museli odjet, tak byla jazyková bariéra problém." I když čínští úředníci budou názory studentů potěšeni, doufají, že kurzů se zúčastní také členové liberijské vlády.
Čínský velvyslanec Čou Jü-siao, který se na přípravě vyučování podílel, říká, že úředníci bez znalostí čínštiny mohou být problém. "Dokonce ani na liberijském ministerstvu zahraničí nikdo nemluví čínsky," říká. "Když (úředníci) jedou na návštěvu Číny, musejí mít tlumočníka jen z čínské strany, to je nepoměr." Prohlašuje, že ho rmoutí, když liberijští úředníci podle něj nerozumí čínským verzím dvoustranných smluv, které podepisují.
"Žádný Liberijec si nedokáže přečíst dokumenty, které podepisuje, nerozumí čínským kopiím, prostě to podepíšou, jak to je," říká. "Není to fér, měli byste si zkontrolovat, co podepisujete," říká.
Liberijský ministr školství a tělovýchovy souhlasí s tím, že jazyková bariéra je problém. "Jestli s těmito lidmi máme obchodovat a jestli oni mají obchodovat s námi, tak je jen rozumné, abychom si rozuměli," říká ministerský mluvčí Macaulay Paykue.
Foto: The China Posta a Profimedia
