Píše se rok 2063. V Evropě se probudily vulkány a zahalily severní polokouli hustým dýmem. Evropané žijí v temnotě a v sutinách dřívějších velkoměst. Aby unikli z nastalého chaosu a přežili, musejí odejít na jih. Do Afriky.
Právě jste si přečetli hlavní zápletku plánovaného keňského seriálu Usoni, jehož pilotní epizodu mohli diváci v pondělí shlédnout v pobočce Francouzské aliance (Alliance française) v Nairobi. Cílem projektu, který zobrazuje Afriku jako kontinent poslední naděje lidstva, je vyvolat novou diskuzi na téma imigrace.
Usoni líčí příběh zoufalého mladého páru, který čeká na narození potomka a pro nějž je Afika příslibem lepší budoucnosti. Jejich strastiplná cesta začíná symbolicky na Lampeduse, která je v současnosti hlavním cílem afrických běženců mířících do Evropy. Míří ke keňskénu jezeru Turkana (dříve Rudolfovo jezero), které na severu zasahuje až do Etiopie.
"Děj se odehrává v budoucnosti, ale jen aby ukázal, co se děje teď. Poselství je velice silné a univerzální. Staví celý svět před zrcadlo, ukazuje nespravedlnosti, které se děly po staletí. Všechno je velice symbolické," popisuje své dílo Marc Rigaudis, v Keni pobývající francouzský filmař.
Symbolická je už jen volba Lampedusy jako výchozího bodu cesty hlavních postav. Právě při snaze o dosažení italského souostroví umírá nejvíce afrických emigrantů. K největší tragédii došlo loni v říjnu, kdy potopení lodi nepřežilo na 300 lidí, většinou ze Somálska a Eritrey. V porovnání například s havárií lodi Costa Concordia před dvěma lety, při níž zemřelo lidí 32, byla reakce evropské veřejnosti v zásadě lhostejná.
Rigaudise osudy uprchlíků zasáhly. "Je to tak nespravedlivé... Evropa získala hodně ze své moci a bohatství díky místům jako je Afrika a tihle lidé, kteří žijí na jednom z nejbohatších kontinentů a neměli by být chudí, musejí pryč kvůli tomu, jak se věci mají. Začal jsem o tom přemýšlet a řekl si, že by bylo zajímavé, kdyby se to zničehonic obrátilo," vysvětluje.
V Usoni je tak všechno naruby. Při nebezpečných plavbách na nevyhovujících plavidlech umírají Evropané, Afričané se k nim v zařízeních pro příjem uprchlíků chovají jako ke zvěři a i když vším projdou, nadále žijí v bídě.
Rigaudis, autor několika knih a dokumentárních snímků, například o posledních příslušnících kmene El Molo žijících na březích Turkany, chtěl o tématu původně natočit film. Když ale loni začal pracovat jako ředitel filmové produkce na keňské United States International University, rozhodl se, že do svého plánu zapojí studenty.
Dvaadvacetičlená skupina pod jeho vedením se nakonec přiklonila k tvorbě seriálu. Jeho název Usoni ve svahilštině znamená "budoucnost". Půlhodinový pilotní díl natočili v říjnu a listopadu v okolí Nairobi a Mombasy.
Rigaudis chce, aby případnou výrobu seriálu měla na starosti africká produkční společnost. V Keni a jiných afrických státech je prý možné vytvářet stejně dobré filmy jako jinde.
Někteří kritici možná Usoni vyčtou, že příliš tlačí na pilu. Film tak ve výsledku může být spíše kontraproduktivní. Hlavní je ale vzbudit ohlas. Třeba tak, jak se to předloni podařilo projektu Radi-aid - Africa for Norway, parodii na charitativní kampaně a videa namířenou proti předsudkům. Afričané v něm obdarovávali Nory trpící zimou svými radiátory (viz níže v souvisejících článcích).
