Středoafrická republika (SAR) zažívá masakry, většinou jejího území zmítají chaos a bezvládí a se zoufalou a vysoce nebezpečnou situací si zatím nedokáže poradit ani francouzská cizinecká legie, jež je v bývalých koloniích Paříže v Africe dodnes největší autoritou. Zemi má pomoci stabilizovat žena, Catherina Samba-Panzaová, jež se tento týden stala její novou prezidentkou.
Jde o první hlavu státu v sukních v centrální Africe.
Na konci bylo rozhodnutí celkem snadné. Celkem 128 členů přechodného parlamentu ve Středoafrické republice mělo zvolit mezi zatím nejslavnější ženou země a synem diktátora Andrého Kolingby, který vládl v Bangui v letech 1981 až 1993.
V posledním hlasovacím kole nakonec Désirého Kolingbu porazila poměrem hlasů 75 ku 53 Catherina Samba-Panzová.
Přechodná prezidentka povede proces, který by měl vyústit ve svobodné volby. Během něj by se měly nejrůznější ozbrojené a vraždící skupiny v zemi sloučit pod hlavičkou společné národní armády.
Žádný snadný úkol v zemi, kde se v posledních týdnech vzájemně masakrují křesťanské a muslimské milice a kde je na útěku asi čtvrtina obyvatel, což je kolem milionu lidí. Měsíce poté, co se v SAR chopil vlády muslimský povstalec a velitel skupiny rebelů Seléka (většina z nich je islámské víry), je země v rozkladu a dalekosáhle rozbit je rovněž státní aparát v samotném hlavním městě Bangui.
Vůdce Seléky, Michel Djotodia, který mimo jiné hovoří plynně rusky a v Rusku dlouhé roky žil, se chopil moci po vítězném tažení na Bangui loni v březnu. Původně vůbec nezamýšlel, že by mohl stát v čele země, chtěl si jen urvat kus bohatství a moci, jak je to na černém kontinentě obvyklé, ale vnější okolnosti ho nakonec více či méně dotlačily k tomu, že přijal funkci dočasného prezidenta.
Na svůj úkol však vůbec nestačil a začátkem ledna s prezidentováním skončil a snažil se uchýlit do zahraničí. Za sebou sice zanechal hromadu trosek, ale uvolnil místo pro novou osobnost v čele země a umožnil pokus o její nový začátek.
Že bude mít čerstvá prezidentka přetěžký úkol, ukázal už druhý den po její inauguraci. Křesťanské milice Anti-Balaka chtěly zjevně ukázat svou sílu, a tak ve středu zpustošily čtvrť PK13 na okraji metropole, ve které žijí hlavně muslimové.
Očití svědci z řad humanitárních pracovníků hovoří o orgiích paličství, pustošení a rabování. Útočníci prý křičeli, že ve své zemi nechtějí žádné muslimy a že je všechny zničí. Podíl muslimů ve Středoafrické republice přitom činí necelých 10 procent, křesťanů je kolem 80 procent.
V minulosti v SAR docházelo k vážnějším problémům mezi oběma náboženskými skupinami pouze zřídka.
Protivníci nové prezidentky se zprvu snažili dokazovat, že má blízko k milicím Anti-Balaka, křesťanským bandám, kterým se před několika týdny rozdávaly nože a mačety a jež pořádají systematicky hony na spoluobčany islámské víry. Příslušníci Anti-Balaky se snaží posilovat své pozice před nadcházejícími jednáními o novém rozložení sil v zemi.
To, že šéf křesťanských milic zvolení nové hlavy státu přivítal, jí nemusí být právě příjemné. Podobně by naopak šlo Samba-Panzové vyčítat, že má dobré kontakty s muslimy. Vždyť za vlády Seléky se loni v červnu stala starostkou Bangui.
Prezidentka není žádnou nezkušenou političkou. Bývalá byznysmenka a vystudovaná právnička zastávala opakované vedoucí pozice v jednáních a snahách o řešení opakovaných krizí v zemi.
Má za sebou i zkušenosti zprostředkovatelky mezi bojujícími frakcemi v SAR. Proslula jako mentorka lidskoprávních aktivistů.
Aby se finančně zajistila, založila v Bangui bezpečnostní firmu, filiálku jednoho francouzského koncernu. Francouzi se tak mohou spolehnout, že bude ve Středoafrické republice bránit jejich zájmy.
Šedesátiletá prezidentka se narodila v Čadu, její otec je z Kamerunu a matka ze SAR. V jejím těžkém úkolu, v první řadě zastavit vraždění a uklidnit situaci v zemi, jí bude pomáhat 1600 francouzských vojáků, kteří už v zemi jsou.
Další vojáky, zatím se hovoří o pěti až šesti stech, pošle do Bangui EU. Jaké úkoly bude mise s názvem Eufor-Bangui přesně mít a kolik vojáků bude čítat, o tom se rozhodne v následujících dnech.
Ve Středoafrické republice je ještě kolem čtyř tisíc afrických vojáků pod hlavičkou OSN. Jejich počet by se měl zvýšit na šest tisíc. Vojáci Africké unie jsou ale bojovníky druhé a nižší kategorie. S výzbrojí, výcvikem a kvalitou svých evropských kolegů se nemohou srovnávat.
