Slavný jihoafrický bojovník proti apartheidu a první černý prezident Jihoafrické republiky zemřel. S odchodem Nelsona Mandely, který se dožil úctyhodných 95 let, sílí obavy, zda se tím neurychlí i rozklad "duhového národa", jak si Jihoafričané říkají. Devatenáct let po skončení nadvlády bílých nad černými se stále více utiskováni a diskriminováni cítí naopak bílí.
Mnozí na jihu Afriky se obávají, že osud jejich země, alespoň tak, jak si ji představoval Mandela, je do značné míry svázán s jeho bytím a nebytím. Připomeňme si jeho některé slavné věty.
"Bojoval jsem proti bílé nadvládě. Bojoval jsem proti černé nadvládě. Žil jsem život demokratické a svobodné společnosti, v níž všichni budou moci spolu žít v harmonii."
A dále: "Nechceme žádnou pomstu a žádnou odplatu... S rozdělením na rasy se musí skončit i v hlavách."
Mandelovy vize se ale nenaplňují. Země, v níž by měli pracovat bílí a černí, Indové a míšenci, společně pro blaho národa, je v mnoha směrech rozervaná.
A z úst bílých je stále častěji slyšet, že se cítí jako občané druhé třídy. Že se bojí. Například práce bílého farmáře v JAR je občas bez velké nadsázky označována za nejnebezpečnější povolání na světě. Stačí uvést některá čísla, třebaže se podle zdrojů dost liší.
Od roku 1991 byly na farmách patřících bílým zavražděny nejméně tři tisíce lidí. Z části šlo o pracovníky na polích a v domácnostech, ale zhruba 1900 mrtvých jsou bílí farmáři, uvádí AgriSA, zájmové sdružení komerčních farmářů.
Policie uvádí cifry o něco nižší, ale i tak jsou v jejích statistikách údaje o 12 tisících útocích na farmy, na kterých hospodaří bílí. Nemine týden, aby někoho z nich nezamordovali.
Symbolem hrůzy pro bílé a Asiaty se stal Julius Malema, vůdce mládežníků vládnoucího Afrického národního kongresu (ANC).
I v zahraničí neblaze proslul třeba tím, jak si na veřejnosti rád zanotuje (zakázanou) písničku "Kill the Boer". Přeloženo "Zabij Búra", tedy bílého farmáře. Malema chce zestátnit doly i banky a bez náhrady vyvlastnit farmy bílých. V tomto směru je mu vzorem prezident Robert Mugabe v sousedním Zimbabwe.
Další příklad: špatné školství. Aby se bílé dítě dostalo na univerzitu, musí mít o zhruba čtvrtinu lepší výsledky než jeho černý spolužák. Důsledky této vzdělávací politiky pro intelektuální a sociální strukturu země jsou fatální.
Bílí a barevní jsou na důležitých pozicích nahrazování černými, kteří na to nemají dostatečnou kvalifikaci. Či nemají vůbec žádnou kvalifikaci. V zemi chybějí tisíce inženýrů. Část kvalifikovaných sil Jižní Afriku opouští.
V uplynulých letech drasticky ochladl předchozí nadějný hospodářský růst. K hlavním viníkům patří sami černí vládci v čele s prezidentem Jacobem Zumou.
Vládnou nejen neschopně, ale vyznačují se í nepřátelským postojem vůči hospodářství. Na gigantické reformy, které země potřebuje, Zuma spol. nestačí.
Velkým problémem je značné nepřátelství mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, což se projevilo i v řadě krvavých stávek. Nikde na světě nejsou ekonomické ztráty způsobené stávkami tak velké jako na jihu černého kontinentu.
Politické klima v JAR je stále surovější. Příčinou jsou velké sociální rozdíly, které nezmizely ani s koncem apartheidu. Naopak. Příjmové nůžky mezi chudými a bohatými se dále a dále rozevírají.
Americký politický institut Council on Foreign Relation došel k závěru, že JAR je zemí s největší sociální nerovností na světě. Rostoucí politické násilí lze zdůvodnit chudobou černé většiny.
Zklamání mnoha lidí je živnou půdou radikalizace. Zoufalství, to je to, co určuje každodenní život mnoha Jihoafričanů.
Jejich stát je sice potenciálně bohatý, ale stále se mu nedostává peněz. Ze zhruba 50 milionů Jihoafričanů platí daně jen milionů šest. Bílých platičů daní je 3,9 milionu, černých pouze jeden milion!
Více než 40 procent černých živoří ve slumech s denním příjmem v přepočtu necelých čtyřicet korun.
Státní sociální pomoc nebo příspěvky na děti drží nad vodu zhruba 14 milionů černých. Existuje většinová shoda v názoru, že jihoafrická politika selhala v sociálních otázkách.
Nehledě na masivní sociální podporu, třeba stavbu čtyř milionů domů, se téměř nezdařilo zvýšit šance neprivilegovaných.
JAR sužuje ohromná korupce, byrokracie a rasismus. Podle Paula Hoffmana, ředitele politického institutu Ifaisa v Kapském městě, ztrácí země kvůli korupci 675 miliard randů ročně (asi 1,73 bilionu Kč).
A mizí hranice mezi zčásti zkorumpovanými politiky a sílící kriminalitou. Vládnoucí černá elita se nestoudně obohacuje.
Uveďmě jako příklad prezidenta Zumu. Před pěti lety policejní specialisté spočítali, že na jeho sídlo v obcí Nkadla bude třeba vydat 27 milionů randů, aby bylo bezpečné tak, jak hlavě státu přísluší. Dosavadní náklady na zabezpečení a "vylepšení" Zumova obydlí, pozemku a okolí ale zatím dosáhly už 230 milionů randů.
