Jedna jihoafrická žena v nemocnici čekala hodinu a půl, přičemž na ni zdravotní sestra ječela, že lže, když tvrdí, že už začala rodit. O tři hodiny později porodila mrtvé dítě. Jiná Jihoafričanka porodila na ulici jen několik kroků od kliniky, jejíž personál ji dvakrát poslal pryč s tím, že čas porodu ještě nenastal. O tvrdém prostředí jihoafrického státního zdravotnictví vydala zprávu organizace Human Rights Watch (HRW).
Některé z dotázaných žen tvrdily, že jim sestry v porodnici držely nohy nebo je fackovaly. Jiným pak zakazovaly křičet v bolestech s tím, že když si užily sex, nemají teď co naříkat. HRW dospěla k závěru, že v některých státních nemocnicích a klinikách jsou poměry tak tvrdé, že se novorozenci i rodičky ocitají v ohrožení života. Kvůli vysoké úmrtnosti při porodech jsou vyšetřovány tři nemocnice. V jedné z nich v lednu zemřelo kvůli infekci 29 dětí. Nepoužívaly se v ní rukavice, dezinfekční prostředky, mýdlo ani toaletní papír.
Úmrtnost rodiček je jedním z indikátorů stavu zdravotnictví. Zatímco ve většině afrických států se ji daří snižovat, v JAR v letech 1998 až 2007 stoupla čtyřnásobně, ze 150 na 625 na sto tisíc narozených dětí. Ekonomická velmoc subsaharské Afriky tak nemá šanci splnit cíl rozvoje stanovený OSN, který předpokládá snížení úmrtnosti do roku 2015 na 38 na každých sto tisíc porodů.
JAR do zdravotnictví investuje na každého obyvatele ročně 748 dolarů (12 600 korun), což je nejvíc v subsaharské oblasti. Zdravotní péče je relativně dostupná, infrastruktura i odbornost personálu dobrá. Péče o matky je zdarma, potraty jsou legální. Poradenství pro těhotné využívá 92 procent žen, skoro 87 ze sta těhotných rodí v nemocnicích nebo na klinikách.
Některé z žen, s nimž hovořili pracovníci HRW, však přiznaly, že se snažily vyhnout státním zařízením, protože se doslechly o špatném zacházení. Tragédií JAR je fakt, že mnoho z žen, které porod nepřežily, bylo v těhotenství v kontaktu se zdravotnickým systémem, takže se jejich smrti dalo předejít.
Agnes Odhiambová z HRW se domnívá, že klíčem ke zlepšení situace je hnát k odpovědnosti viníky. Zdravotní sestry jsou prý špatně placené, pracují v dlouhých směnách, není jich dost a nemají k dispozici dostatečné vybavení. Přesto ale Odhiambová zprávu HRW nazvala Přestaňte se vymlouvat. Zástupci její organizace se od loňského srpna do letošního dubna sešli se 157 jihoafrickými ženami a mnoha zdravotníky.
Vláda přisoudila polovinu z úmrtí rodiček mezi lety 2005 a 2007 viru HIV, jímž je nakaženo 18 procent Jihoafričanů. Podle HWR jihoafrické zdravotnictví těhotným nakaženým HIV buď péči upírá, nebo ji poskytuje příliš pozdě. Matka jedné z těchto žen popsala porod, jakým prošla její dcera, takto: "Zdravotnice v místní klinice řekla, že dítě je mrtvé. Zavolala sanitku, aby ženu odvezla do nemocnice v Port Elizabeth. Krvácející dcera čekala bez pomoci a porodila, když nastupovala do sanitky. Její osazenstvo jí nijak nepomohlo. V nemocnici pak v tomto stavu a bez pomoci byla několik dalších hodin."
Dcera byla další týden v nemocnici. Lékař nařídil krevní test a rentgen a zdravotní sestře řekl, že pacientka je v kritickém stavu. Rodina pak u lůžka čekala šest hodin, než se dostavila jedna ze zdravotnic a změřila pacientce tlak. Dcera krátce potom zemřela.
Cítím se na padesát
Většina dotázaných žen z obavy před postihem nesvolila s uvedením jména ale Etiopanka Ruta Arayaová ano. Do nemocnice v Port Elizabeth ji přijali v roce 2008, když byla v sedmém měsíci těhotenství a trpěla vysokým tlakem. Sestry ji urážely a posílaly do Etiopie. Lékař ji neprohlédl deset dní, ačkoli o to Arayaová prosila. Kvůli stoupajícímu tlaku byla dvakrát umístěna na oddělení intenzivní péče.
Když ji lékař konečně přijal, prohlásil, že nevidí nic mimořádného, dokonce prý nemůže potvrdit ani těhotenství. Arayaová poprosila o pomoc lékaře z Ghany. "Nechtějí mne operovat, to dítě ve mně umírá, měli mne operovat hned ten den, kdy mě přijali," řekla mu. Ghaňan nakonec operaci prosadil. Arayaové se dva týdny po hospitalizaci narodila kilogramová holčička. Lékaři na operačním sále prý žertovali, že dítě bude tak malé, že ho dají do krabice od bot.
"Když na oddělení jedna z žen zemřela, sestry se smály a povídaly si a mne se zeptaly, zda stále žiju," vzpomíná Etiopanka. Lékař k ní prý přišel a řekl jí, že příští na řadě bude možná ona. Dokud nedala úplatek, nevyměnily sestry obvaz na ráně po císařském řezu. Rána se zanítila a začala bolet. Arayaová trpí bolestmi stále. "Je mi dvacet osm let, ale cítím se na padesát. Nedokážu ani zvednout vlastní dítě."
