Hasan Zavádí, starosta libyjského pobřežního města Sabráta, tváří v tvář chaosu a narůstající anarchii, které se s pašeráctvím ropy, paliv, zbraní a lidí pojí, začal s pocitem bezmoci bít na poplach. Zavádí si při svém veřejném vystoupení v březnu stěžoval, že jeho městu se nedostává prostředků nezbytných k zaražení pašeráckého byznysu, kterému se už po generace věnují celé rodiny a jímž rok co rok protečou miliony eur.
Tvrdí, že politická nestabilita a hospodářská krize, které Libyi sužují od pádu diktátora Muammara Kaddáfího v roce 2011, poskytly desítkám oportunistických podnikatelů příležitost k tomu, aby se s pašeráky spojily. "Potřebujeme pomoc zvenčí," vyzývá naléhavě Zavádí. Pašování jakékoli komodity je v Libyi - zhrouceném státu bez vlády a jednotné armády - výnosným a snadným byznysem. Klany jednoho kmene se často specializují na různá odvětví této nezákonné branže. Některé prodávají zbraně. Jiné prodávají palivo. Další lidem v zoufalé situaci prodávají nelegální cesty.
"Fungují obdobně jako velké supermarkety - mají oddělení paliv, zbraní, automobilů, jídla i sekci pro imigranty," řekl agentuře EFE pod podmínkou zachování anonymity pracovník evropské zpravodajské služby nasazený v regionu. "Boj proti nim není snadný. Znají terén, v branži se pohybují už velmi dlouho a silně ozbrojené milice jim poskytují dobrou ochranu."
Jen občas libyjská pobřežní stráž zadrží ropný tanker poblíž pláže anebo tuniské úřady zastaví nákladní vůz na hranici. "Ale... zisky spojené s malým rizikem umožňují, že (všechny druhy pašeráctví) dál vzkvétají. A dokud bude v Libyi benzin levnější než lahev vody, pašeráctví jen tak neustane," varuje Zavádí. Starosta říká, že pro mnoho mladých Libyjců bez práce a vyhlídek není složité se rozhodnout, že se přidají k milicím nebo se dají na pašování. S tím souhlasí i pracovník zpravodajské služby a dodává: "Není to nic nového. V oblasti Sahelu - který se táhne napříč kontinentem podél jižního kraje Sahary - se vždycky pašovalo, dokonce i za Kaddáfího, ovšem s tím rozdílem, že tehdy tuto činnost kontroloval sám režim, který ovládal pašerácké trasy."
V nehostinné poušti mezi Súdánem, Alžírskem, Čadem, Tuniskem, Nigerem a Egyptem žily po celá staletí polokočovné kmeny Tuaregů a Tibbuů, které kontrolovaly pradávné trasy karavan přes poušť až do té doby, než jejich neměnný způsob života rozvrátil Kaddáfí. "Tato oblast je hlavním operačním centrem pašeráckých sítí, které posílají imigranty na sever," říká Frederic Wehrey, výzkumník z organizace Carnegie Endowment for International Peace (CEIP).
"Veškeré pokusy Evropanů zarazit migrační krizi na libyjském pobřeží jsou odsouzeny k neúspěchu, dokud nebudou vyřešeny problémy správy státu a bezpečnosti na jihu země," dodává. Wehrey podotýká, že boj mezi jednotlivými komunitami a etnickými skupinami o kontrolu nad ropnými poli, pašeráckými trasami i samotnou hranicí komplikuje politický konflikt na celostátní úrovni a zasahování cizích zemí. Během revoluce proti Kaddáfímu se část kmene Tuaregů přidala k rebelům, ale většina z nich zůstala věrná režimu až do konce.
Po svržení diktátora se někteří Tuaregové přidali k povstání v Azavadu, regionu na severu Mali, zatímco zbytek zůstal v metropoli jihovýchodní Libye Sabhá, jedné z posledních bašt režimu, jíž se zmocnil režim nový. Tibbuové využili situace a na úkor arabského kmene Zuvájja, který dříve podporoval Kaddáfí, si s pomocí súdánského opozičního hnutí zapleteného do obchodu s lidmi přisvojili pašerácký byznys v největším libyjském okrese Kufrá na jihovýchodě země.
V dubnu tohoto roku oba kmeny v Římě obnovily dohodu o rozdělení nezákonného obchodu a pouštní hranice dlouhé 5000 kilometrů s arabským kmenem Uld Sulajmán. Jejich cílem je zkrotit ambice generála Chalífy Haftara, mocného muže v oblasti východní Libye, který do okresu Kufrá nasadil vojenské síly s cílem dobýt celou zemi. "Haftar ví, že jih hraje zásadní roli. Kromě ropy se chce zmocnit i pašeráckých tras. Vedle zisku by si také přál zarazit tok zbraní a peněz určených džihádistickým skupinám, jako je Islámský stát či al-Kajda v muslimském Maghribu (AQIM)," dozvěděla se agentura EFE od místního zdroje.
K dohodě v Římě došlo ve stejné době jako ke spuštění plánu tripoliské vlády podporované OSN, pomocí kterého chce zarazit za přispění mezinárodních fondů pašeráctví v Libyi. Podle pracovníků bezpečnostních služeb z libyjského města Nalút se do Tuniska každý den přes hraniční přechod Dahíba dostane 2,6 milionu litrů paliv a mafie, která je za tím, pašuje z Tuniska i lidi. Překonání hranice stojí každého z nich 2128 dolarů (49 700 Kč).
Poslední kousek skládanky představuje propojení pašeráctví a financování mezinárodního terorismu. "Nemáme přesná data, ale jsem přesvědčen o tom, že AQIM je základním faktorem nezákonného prodeje ropy a paliv v jižní Libyi," uvádí místní bezpečnostní zdroj navázaný na trojici měst Avbarí, Sabhá a Murzúk, která v pašeráctví hrají ústřední roli.
Vojenští vůdci pobřežního města Misuráta zjistili, že teroristická hnutí a mafie zabývající se pašováním lidí jsou propojeny. Během osvobozování Syrty představitelé armády uvedli, že některé ženy sexuálně zotročené teroristy byly migrantky bez dokladů odkoupené od pašeráků.
