Z Afriky do Evropy
Na kocábkách riskují životy. Nemůžeme jinak, tvrdí ilegálové

Noc co noc se z libyjských pláží vydávají na beznadějně přeplněných lodích stovky lidí na plavbu do Evropy a nezastaví je ani vědomí, že tím riskují život. Svému snu o lepší budoucnosti totiž mnohé obětovali a často už ani nemají jinou volbu - tak jako osmadvacetiletý Syřan Haisam, který tuto strastiplnou anabázi absolvoval a vyprávěl o ní reportérům, už jako žadatel o azyl v Německu.

Cizinci, především Afričané, ale také Syřané, kteří postávají na náměstích, v parcích či na nábřežní promenádě a hledají práci, už patří k obrazu dnešního Tripolisu. Tisíce utečenců se pokoušejí získat alespoň příležitostné zaměstnání - na stavbách, jako dělníci či uklízeči, aby si vydělali nějaké peníze.

Haisam byl oproti nim ve výhodě. Měl práci reportéra v televizní stanici v Tripolisu. Pak se ale začal v Libyi šířit chaos, zvolená vláda musela vyhledat azyl na východě země a televize zastavila provoz. Do rodného Halabu se Haisam vrátit nemohl - město je jedním z nejkrvavějších bojišť syrské občanské války, a tak se rozhodl vydat se pryč, dál do Evropy.

"Kvůli cestě přes Středozemní moře jsem musel vyhledat zprostředkovatele, který by mi vyjednal místo na uprchlické lodi," vypráví Haisam, který se nyní pokouší v Německu získat azyl. "Vyjednali jsme cenu. Zaplatil jsem 600 eur (16 tisíc korun), 500 eur za loď, 100 eur provize pro zprostředkovatele," popisuje. Dalších 100 eur padlo na zaplacení dočasného ubytování v místě nalodění.

Jednoho dne loni v červenci se autobusem vydal společně s dalšími migranty do pobřežního města Zuárá, asi devadesát kilometrů západně od Tripolisu. Tam musel Haisam čekat ještě více než týden, než se vyplulo na moře. Přivedli ho společně s ostatními uprchlíky na pláž, kde na ně čekaly nafukovací čluny - ty je převezly k rybářskému člunu.

Na malém plavidle se tísnilo asi 300 lidí, asi třikrát víc, než se na něj podle prvního odhadu mohlo vejít. "Strach byl na lodi dalším pasažérem," vzpomíná Haisam. "A zůstal s námi až do chvíle, než byla cesta u konce." Katastrofy jako ta z uplynulého víkendu se stávaly každou chvíli už předtím. Kdo na loď nastoupil, měl před očima hrůzostrašné obrázky převráceného plavidla a smrti ve vlnách.

Plavba trvala asi dvanáct hodin. V blízkosti italského pobřeží se kapitán snažil pomocí lamp a světlic tak dlouho přilákat pozornost pobřežní stráže, až skutečně přijela hlídková loď a ta na svou palubu vzala všechny pasažéry přeplněného rybářského člunu. Když s nimi zakotvila u břehu, byla hororová cesta u konce.

Haisam si při pohledu zpátky myslí, že se mu riziko vyplatilo. "Je to kruté, je to šílené, ale je to jediný způsob, jak přežít," myslí si. V jeho případě to sedí: on nebezpečnou plavbu přestál.