Francouzský koncern Areva těží v Nigeru ve velkém stylu uran. Mnohé oblasti v zemi jsou kvůli tomu zamořeny, obyvatelé z nerostného bohatství své země nemají téměř nic. Svým způsobem koloniální praktiky. V Nigeru se ale teď situace mění, alespoň částečně. To by mohl být dobrý signál pro zbytek Afriky. Frustrace mnoha Nigeřanů hluboká. A v uplynulých měsících to dávali opakovaně najevo při demonstracích v hlavním městě Niamey. Před parlamentem skandovali hesla jako "Pryč s Arevou" anebo "Arevo, vypadni".
Protesty mířily proti francouzskému energetickému koncernu Areva, který už více než čtyři desetiletí těží v Nigeru uran. A přináší mu to pohádkové zisky. Místní ale přicházejí zkrátka. Mnozí argumentují, že nejen že nemají z francouzských těžařů vůbec nic, ale tito ještě devastují jejich zemi. Připadají si jako za časů kolonialismu.
Lidé chtějí protesty posílit pozici své vlády, která od konce minulého roku jedná s francouzským státním koncernem Arevou o nové podobě těžebních licencí. Těm dosavadním vypršela platnost a Niamey si chce zajistit lepší podmínky. Tedy větší podíl na zisku z těžby uranu.
Na severu někdejší francouzské kolonie těží Areva uran od roku 1968 - a kryje tím 40 procent celkové potřeby Francie. Radioaktivní kov se využívá k výrobě energie ve francouzských jaderných elektrárnách. Paříž sází při výrobě elektřiny téměř z 80 procent na atom. To je více než jakákoli jiná země světa.
Podle informací Mezinárodního měnového fondu (MMF) měla Areva roku 2013 zisky dvakrát větší než byl hrubý domácí produkt Nigeru. Areva je největším zaměstnavatelem ve Francii. A ačkoli koncern slíbil nigerskému lidu lepší žití a rozvoj, je realita výrazně jiná. Na indexu lidského rozvoje HDI patří k nejméně rozvinutým a nejchudším zemím planety. Více než 60 procent Nigeřanů musí vyžít v přepočtu s méně než 27 korunami denně.
K tomu je nutno připočíst nebezpečí, jemuž jsou vystaveni pracovníci podniků Arevy a obyvatel v oblastech, kde koncern působí. Celé oblasti kontaminují radioaktivní částečky. Region zamořují miliony tun radioaktivního odpadu.
Koncern navíc spotřebovává ohromné množství podzemní vody, přičemž kontaminované odpadní vody odvádí do blízko ležících jezer a řek. Už roku 2010 naměřili aktivisté z Greenpeace ve čtyřech z pěti vzorků koncentrace uranu mnohonásobně vyšší, než u pitné vody povoluje Mezinárodní zdravotnická organizace (WHO).
Areva se zatím v Nigeru těší masivním daňovým výhodám. Neplatí vývozní daň, dovozní cla ani daň z příjmů. Příslušné dokumenty jsou ovšem tajné. Arevu nigerská vláda vyňala roku 2006 z úpravy, která se jinak týkala všech těžařů v zemi. Daň z příjmů se podle ní zdvojnásobila.
Při těžbě nerostných surovin jsou v Nigeru velmi aktivní i Číňané. Jejich CNCP získala v zemi licence jak na těžbu ropy a plynu, tak uranu. Doly na uran blízko Azeliku jsou pro Čínany jejich největší v Africe.
V uplynulých letech se k Nigeru začala ubírat větší pozornost Francouzů i kvůli pádu libyjského vůdce Muammara Kaddáfího a působení islámských extremistů v oblasti Sahelu. Pro Francii, ale i USA se Niger stal jednou ze zemí, odkud operují proti africké al-Kajdě a dalším teroristickým uskupením. Francie také posílila vojenskou ochranu svých tamních uranových dolů.
Koncern Areva odevzdává vládě v Nigeru 5,5 procenta ze svých příjmů. V dřívějších smlouvách se dále zavázal, že bude Nigeru dávat ještě jedno procento z příjmů na infrastrukturní projekty.
Podle neziskových organizací působících v zemi to však není nikde vidět, v bídném stavu jsou dokonce i silnice v oblasti těžby.
Podle nigerského ministerstva hornictví utíká státu v byznysu s Arevou každý rok kolem 30 milionů eur. To chce nyní kabinet v Niamey změnit. Prezident Mahamadou Issoufou požaduje plošné uplatňování zmíněného důlního zákona z roku 2006, což by znamenalo, že Areva by z těžby uranu odváděla nigerskému státu čtyřikrát více peněz než dosud.
Prezident tyto peníze nutné potřebuje k naplnění slibů, které dal občanům při svém uvedení do úřadu v březnu 2011. Tehdy oznámil hospodářský vzestup své vlasti. Na něco takového však zatím Nigeřané jen marně čekají.
Issoufou sám vystudoval důlní inženýrství, dokonce ve Francii. V letech 1985 až 1992 sám pracoval pro Arevu.
V jednáních Nigeru s Arevou hraje francouzský stát velkou roli, protože vlastní 80 procent podílů firmy. K novým požadavkům Nigeru se zprvu Paříž stavěla zdrženlivě, ale Pascal Canfin, donedávna zodpovědný za rozvojovou spolupráci na ministerstvu zahraničí, mezitím uvedl, že požadavky nigerské vlády jsou legitimní. Nová dohoda s Arevou musí být podle něj "kompatibilní s vývojem v Nigeru".
Pokud se prezidentovi Issoufouvi podaří prosadit při jednáních s Francouzi, byl by to silný signál pro další africké země. V řadě z nich se nově projednávají, nebo v brzké době budou projednávat, těžební licence se zahraničními firmami. Když to dokáže Niger, proč ne jiní?
