O přeplněných věznicích v zemích třetího světa toho bylo napsáno spousty, ale o podobně obsazených školách se tolik nemluví. Jedna taková, za jejímž vznikem stojí učitelka Betty Nyaghoa, stojí přes dvacet let ve slumu v Nairobi. Její příběh přinesl britský server The Guardian. Školu první rok navštěvovalo na 320 žáků, kteří navštěvovali jednu "třídu", v současnosti se jejich číslo pohybuje kolem tisíce.
Když přišla před lety poprvé do třídy, nebylo její školní zařízení Gatoto na takové počty připraveno. Všechny děti měly k dispozici pouhou jednu třídu, kde se jich mnohdy tísnilo až čtyři sta. Bylo velmi obtížné je tu čemukoliv naučit. Ona se ale nevzdala. Uvědomovala si, že není jiná možnost, jak těmhle dětem zajistit, aby se dostaly ke vzdělání. Sama obětovala prosperující obchod s kukuřicí a fazolemi, přičemž si musela vystačit s platem deseti dolarů na měsíc. Ale hnala ji touha předat své znalosti.
Keňská učitelka totiž měla podobný osud jako mnozí její studenti. I ona vyrůstala v chudobě, když se narodila jako nejmladší z deseti sourozenců. Její rodiče byli rolníky a neustále se musela potýkat s tím, že školu možná nebude moci dokončit, protože zrovna nebude z čeho zaplatit školné. Ale nástrahy nakonec překonala. Stala se učitelkou, a mohla tak využít nabytých zkušeností při založení školy pro chudé.
Hnacím motorem bylo mimo jiné i to, že se jí nelíbil fakt, že Keňa nedokáže zajistit studium všem. "Nyní mám ale pocit, že i rodiče pochopili roli školy a snaží se zajistit svým potomkům lepší budoucnost." Uvedla, že mnohé z absolventů by v lepším případě jinak čekala kariéra "sběrače kovů". "Odmlada jsem milovala vzdělání a vzhlížela jsem k učitelům. Způsob, jakým mluvili, jak se oblékali. Všechno se mi na nich líbilo," dodala lektorka, která začínala na státní škole, kterou musela z vládního rozhodnutí záhy opustit.
První "zatěžkávací" zkouškou jejího vzdělávacího ústavu se stala schůzka školské rady sestavené z ostatních ředitelů na konci úvodního školního roku. "Proč jste tak špatní? Co stojí za vašimi špatnými výsledky ve srovnávacích testech?" ocitla se tehdy pod palbou kritiky. Jak by ne, studenti se učili v hrozných podmínkách. Ale o tom se obecně nevědělo. Šéf komise nevěřil svým očím, když se následně stavil na inspekci. Pět tříd naskládaných v jedné učebně. Kantoři bojovali s hlukem, žáci si psali poznámky na klíně. Podmínky byly zkrátka katastrofální. To byl zlom.
Výsledkem jeho návštěvy byl nový pozemek pro stavbu dalších prostor. Ještě ale bylo zapotřebí pomocí dřeva a ocelových plechů vystavět několik přístřešků, aby do tříd nepršelo. Stavba dopadla úspěšně. Jediným problémem pro Nyaghoaovou tak byl fakt, že se jí mezitím začalo rozpadat manželství. Její manžel nesnesl představu, že jeho žena je ředitelkou školy, a začal ji bít. "Musela jsem od něho odejít i s dětmi, i když jsem jim chtěla dopřát fungující rodinu," vysvětlovala s odstupem let své rozhodnutí.
Škola se od té doby stala soběstačnou. Studenti na její chod přispívají dva dolary, z nichž jde většina na jejich ošacení a jídlo. Mohou ovšem požádat o odklad, popřípadě některým je studium hrazeno z různých fondů. Také zde existuje velká nabídka mimoškolních aktivit jako třeba školní sbor, který byl již několikrát oceněn na hudebních festivalech.
"Mezi bývalými žáky máme biochemika, mnoho učitelů, ale i specialistu na kapitálové trhy a několik studentů ještě studuje na doktorát," vyjmenovala "matka" projektu. Ti všichni podle ní pravidelně navštěvují Gatoto, aby vlili motivaci zdejším žákům do dalšího vzdělávání.
Několik z nich se vrátilo zpět a nyní zde učí. Mezi ně patří i pětadvacetiletý Kweya. "Mohli jsme někam uniknout před běžnými problémy a tady najít mír," popsal své studentské pocity. "Změnilo mi to tady život," říká další bývalý žák a současný lektor Oywaya. "Někteří z našich rodičů si nemohli dovolit ani ten poplatek dva dolary na potraviny nebo uniformu. Jsme rádi, že vloženou důvěru můžeme vrátit takhle," dodal.
