Od loňského léta uprchlo před násilím v Jižním Súdánu do Ugandy zhruba půl milionu lidí a za pouhé tři měsíce jich z jediného okresu uteklo více než 100 tisíc. V zemi je občanská válka a objevuje se varování před genocidou. Region se potýká s největší migrační krizí v Africe a s některými z těch, kteří skončili v uprchlickém táboře v Ugandě.
Mluvčí OSN Stéphane Dujarric nedávno řekl, že uprchlíci z Kajo-Keji v Jižním Súdánu mluvili o vraždách civilistů, sexuálním násilí a strachu ze zatčení, což zároveň udávali jako hlavní důvody útěku.
Ti, s nimiž novináři hovořili, ze strachu o svou bezpečnost nechtěli zveřejnit své jméno. Jeden muž v obnošených džínech například řekl, že si pro něj přišli jihosúdánští vojáci, když jednomu kamarádovi řekl o článku na internetu, který kritizoval údajnou mocenskou politiku jihosúdánského prezidenta Salvy Kiira.
"Kdo ti ty věci řekl?" ptali se muže vojáci. Prý mu nevěřili, že si článek přečetl na internetu, protože o internetu nikdy neslyšeli. "Pořád mě nutili říct, odkud ty informace mám. Chtěli mě a další lidi dostat za mříže," řekl uprchlík. Pak strávil dva měsíce ve vězení a jediné jídlo, které tam měl, mu přinesla rodina. Po dvou měsících ho pustili za 300 dolarů (7700 korun), pak utekl do uprchlického tábora Palorinya v Ugandě.
Oblast Kajo-Keji byla relativně klidná až do loňského léta, kdy vypuklo v jihosúdánské metropoli Juba násilí. Občanská válka, která v oblasti trvá od roku 2013, se ale v červenci přesunula i tam. Na místě vznikly ozbrojené milice, které podporují opozičního lídra Rieka Machara, jež je nyní v exilu v Jihoafrické republice. Nepokoje zasáhly i civilisty.
Sedm jihosúdánských běženců z ugandského uprchlického tábora Palorinya, zná někoho, kdo se stal obětí sexuálního zneužívání. Mnoho z nich tvrdí, že za násilím stáli převážně jihosúdánští vojáci, kteří je podezírali, že podporují protivládní milice. "Někoho zatknou a odvezou do kasáren, odkud není úniku. Nevíte, jestli toho člověka zabijí," řekla jedna jihosúdánská uprchlice.
Když oblast Kajo-Keji začátkem měsíce navštívili pracovníci OSN, slyšeli příběhy o násilí od místních. Ti mluvili o znásilnění, krádežích a vraždění, někdy i v rámci jedné rodiny, jen kvůli tomu, že byl někdo podezřelý z podpory protivládní milice.
Jeden místní starší muž pracovníkům OSN řekl, že se společně s dalšími civilisty stal vězněm v místě, kde vyrůstal. "Kdy se nám dostane té pomoci, abychom byli ochráněni před naší vlastní armádou, která na nás útočí? Potřebujeme okamžitou ochranu, než bude pozdě. Když nás zabijí, protože jsme vám dnes řekli pravdu, tak ať," řekl.
