Ve Spojených státech přibývá podvodníků, kteří se vydávají za válečné hrdiny. Někteří touží po uznání, jiní zneužívají benefity, které to nese. "Docela vás naštve, když si někdo přivlastní zásluhy, pro něž nemusel nic obětovat," říká lovec podvodných hrdinů Anthony Anderson.
Sloužil jsem v Iráku a výbuch mi způsobil poranění mozku. Kvůli lékům jsem měl být neplodný, ale pak se mi narodila tahle zdravá holčička, vyprávěl bývalý voják Matt Farmer porotcům pěvecké soutěže American Idol. Mluvil roztřeseným hlasem, v náručí svíral tříletou dcerku. Porota byla dojata k slzám. Jenže jímavý příběh o válečném zranění a neplodnosti měl zásadní vadu na kráse. Byl vymyšlený.
Po odvysílání pořadu se ozvali členové Farmerovy jednotky, kteří příběh označili za, slušně řečeno, snůšku keců. Podvod prokázal Anthony Anderson, lovec falešných válečných hrdinů, kteří se dopouštějí takzvaného "stolen valor" (volně přeloženo jako přivlastněná či ukradená chrabrost). Farmer v Iráku sloužil, ale Anderson vyšťáral, že nebyl zraněn, nemá poškozený mozek a není ani neplodný.
Zdravý zraněný
Tři roky starý Farmerův případ bohužel není jediný. Minulý měsíc Američany šokovala kauza Brandona Blackstona, který sloužil v Iráku. Po svém návratu několik let objížděl zemi a vydával se za hrdinu, který utrpěl vážná zranění, ačkoli byl úplně zdráv. Čerpal dokonce armádní benefity pro zraněné veterány. V listopadu se u soudu přiznal k podvodu a hrozí mu až 21 let vězení.
Jeho případ ilustruje tvrdý přístup, který Spojené státy chtějí vůči falešným hrdinům razit. V posledních letech totiž v zemi přibývá podvodníků, snažících se na veřejnost zapůsobit domnělými vojenskými úspěchy. I proto Američané rozšířili zákon proti přisvojování vojenských poct za účelem osobního obohacení. Podle závažnosti přečinu pachatelům hrozí vysoká pokuta nebo dokonce vězení.
"Je to jako epidemie," řekl Anderson, armádní veterán a seržant Národní gardy, časopisu People. "Mí přátelé ve válce umírali nebo utrpěli zranění. Museli přinést ohromnou oběť, aby dosáhli vyznamenání. Když si pak někdo přivlastní zásluhy, pro něž nemusel obětovat nic... Docela vás to naštve," vysvětluje.
Hledání falešných hrdinů jej pohltilo. Jen letos Anderson vystopoval desítky podvodníků. Některými případy se pak zabývá policie či dokonce FBI. Každou chvíli mu zvoní telefon, neustále chodí tipy na podezřelé jedince, kteří se okatě vychloubají vojenskými úspěchy. "Je to nekonečné. Jednou jsem si říkala, že si sama přisvojím nějaké armádní zásluhy, aby se mi trochu věnoval," glosuje vše Andersonova přítelkyně Michelle.
Existují dva typy falešných hrdinů. Civilisté, kteří se vydávají za vojáky, a příslušníci armády, dělající ze sebe hrdiny. V éře pochlebování armádě si někteří lidé masírují ego tím, že si oblečou uniformu.
Obtloustlý kapitán
"Jakmile řeknete, že jste válečný hrdina, sklidíte obdiv a uznání," říká B. G. Burkett, další z lovců podvodníků. Právě on zavedl slovní spojení "stolen valor". Pomohl odhalit stovky lidí, kteří brali dávky na léčbu zranění, jež nikdy neutrpěli. Zveřejnil i případy civilistů, kteří si vyrobili záznamy o službě v armádě, aby dosáhli na benefi ty včetně renty pro armádní veterány zraněné v boji. Ta se pohybuje podle vážnosti zranění od tří set dolarů až po několik tisíc měsíčně.
Některé příběhy falešných vojáků ale mohou být i úsměvné - jako případ Williama Clarka, který v roce 2002 dva dny řídil záchranné operace po lodní nehodě na řece Arkansas. Stačilo, aby se obtloustlý chlapík na místě objevil v uniformě a všechny přesvědčil, že je kapitán speciálních jednotek. "Prostě to tam přebral a oni mu to dovolili, protože měl uniformu," usmívá se Anderson. Clark přitom v armádě nikdy nesloužil.
Nepraví tuleni
Specifickým typem vylhané srdnatosti je předstírání příslušnosti k elitní jednotce Navy SEALs, jejíž členové například dopadli a zabili Usámu bin Ládina. "Falešných "sealařů" je možná více než skutečných," uvedl bývalý příslušník jednotky Don Shipley v televizi ABC. Podobně jako Anderson dostává tipy na muže, kteří si životopis zkrášlují vylhanou bojovou zkušeností. Odhalit podvodníky ale pro Shipleyho není obtížné. "Stačí, abych znal jméno, a zjistím, jestli byl v Navy SEALs, nebo ne. Většinou jsou to chlapi, kteří byli v armádě, ale nevyšlo jim to. Vydrželi pár měsíců nebo je propustili kvůli drogám či krádežím. A teď si vynahrazují své selhání, hanbu a zbabělost," kroutí hlavou.
Jak přibývá podvodníků, roste i vztek vojáků. Anderson založil stránky Guardian of Valor, kde najdete videa s odhalenými "hrdiny". To nejslavnější má přes pět milionů zhlédnutí. Bývalý výsadkář Ryan Berk na něm v obchodním centru usvědčil z podvodu muže vydávajícího se za dekorovaného člena jednotky Army Rangers. Muž přitom ani nevěděl, na kterém rukávu má být americká vlajka.
Má to ale i stinné stránky. Své může vyprávět bývalý mariňák Michael Delfin, kterému dva muži nevěřili, že byl skutečně u armády. Napadli ho na parkovišti
a zlomili mu nohu. Podobným případům se snaží Anderson předejít. Klíčové je zjistit jméno nebo číslo pojištění podezřelého, pak je možné pečlivě prověřit jeho armádní záznamy. Anderson každého nejdříve osloví, než jeho případ uveřejní.
Ne všichni veteráni mají z podobných dekonstrukcí radost. "Očividně jsou to psychicky narušení lidé, kteří si nezaslouží takové ponížení," napsal Andersonovi jeden z bývalých vojáků. "Jsem veterán a je mi úplně jedno, jestli někdo nosí uniformu nebo metály," uvedl.
Kongresman na vozíčku
Snad nejvýše postaveným mužem, který zfalšoval své vojenské hrdinství, byl americký kongresman Douglas Stringfellow. V roce 1952 Amerika hledala politiky s armádní zkušeností. Stringfellow se objevil na vozíčku a vyprávěl příběhy o tom, jak během války sloužil u OSS (předchůdce CIA) a během záchranné operace vědce Otto Hahna jej nacisté chytili a mučili tak dlouho, dokud neochrnul.
Stát Utah mu historku uvěřil a zvolil jej do Kongresu, kde republikán Stringfellow působil neuvěřitelné dva roky, než demokraté jeho cirkus prokoukli. Stringfellow sice za války sloužil, ale byl u letectva, nikoli u OSS. Zranění utrpěl při rutinní misi ve Francii. Vymyslel si také akademické pocty. Co je ale nejhorší - a dodnes naprosto nepochopitelné - Stringfellow nebyl ochrnutý. Dokázal chodit s pomocí hůlky. Jak se mu zranění podařilo dva roky před Amerikou předstírat, není jasné. A jak dlouho chtěl v šarádě pokračovat? Zemřel v roce 1966 na infarkt.
